8 C 76/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 244 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 8. 10. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 20. 9. 2021 do 7. 10. 2021 ve výši 68,10 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč do 30 dnů. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho příjmová a výdejová stránka. Přezkoumávány jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Účastníci dále ujednali poplatky ve výši 99 Kč za odložení splatnosti úvěru o 30 dnů. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas a neuhradil ničeho, v důsledku výzev k úhradě dluhu mu vznikla povinnost zaplatit poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 2 x 100 Kč. V důsledku nesplacení úvěru byla žalovanému účtována smluvní pokuta v rozsahu 3 % nesplacené jistiny, tj. 450 Kč. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 15 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 200 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 450 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Žalovaný na zesplatnění dluh neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], výpisu o proplacení smlouvy ze dne 18. 3. 2021, výpisu o čerpání o úhradách úvěru a předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2021 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o poplatek ve výši 495 Kč, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze lustrací z veřejně dostupných databází a vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného dle jeho informací. Dopisem ze dne 20. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle svého tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází, ze kterých zjistila, že splácí na své úvěry měsíčně 11 436 Kč, na těchto závazcích dosud celkem dluží 457 204 Kč a po splatnosti dluží 709 Kč. Neověřovala si jeho příjmy a výdaje a vycházela pouze z tvrzení žalovaného o těchto příjmech, výdajích na bydlení a životního minima. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru, nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 8. 2021, dle něhož byl povinen dluh uhradit do 30-ti dnů od sepsání výzvy a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 7. 10. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,5 % ročně od 8. 10. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 92 %, proto jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 84 %. Celkové náklady činily 2 252 Kč a byly složeny z odměny advokáta dle vyh. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, tří paušálů po 100 Kč, to navýšeno o DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč 84 % těchto nákladů činí 1 892 Kč.