8 C 86/2022-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 14. 12. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků na dálku s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 13. 12. 2021. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a nebyly zjištěny pochyby ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně změnila své tvrzení tak, že žalovaný před podáním žaloby na úvěr uhradil 15 000 Kč, a proto vzala žalobu zpět o 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 14. 12. 2021 do zaplacení. Soud proto postupem dle § 96 o.s.ř. o částku 15 000 Kč s příslušenstvím řízení zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud provedl důkaz listinami, předloženými žalobkyni, a to návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně formuláře pro standardní informace a všeobecné obchodní podmínky, potvrzením o provedené platbě ze dne [datum], výzvou k úhradě ze dne 3. 12. 2021, výpisem z účtu č. [bankovní účet] za duben a květen 2019. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které úvěrující poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, které v sobě zahrnovaly měsíční úrok ve výši 25 % do úplného zaplacení tak, že do jednoho roku uhradí 80 000 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek 15 000 Kč a výzvou ze dne 3. 12. 2021, která mu byla doručována prostřednictvím České pošty stejný den, byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Dlužná částka dosud uhrazena nebyla. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází a neověřoval si jeho příjmy a výdaje. Z tohoto tvrzení je patrno, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 000 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 3. 12. 2021, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 6. 12. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 9. 12. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 % ročně. Žalobkyně se tohoto úroku z prodlení domáhá až od 14. 12. 2021, soud je žalobou vázán a proto zavázal žalovaného zaplatit úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 14. 12. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. 11. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšný v převážné výši, nevznikly prokazatelně žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Protože soudem nebyl vydán elektronický platební rozkaz, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč, představující rozdíl mezi předepsaným poplatkem a poplatkem zaplaceným (1 000 – 800).