9 C 79/2022-48 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 317,94 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a o vydání kreditní karty, jejíž součástí byly produktové podmínky, ze dne [datum], základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 50 000 Kč (později snížen na 46 000 Kč), jehož vyčerpanou část se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, tj. 2 % čerpaného úvěru, která byla žalovanému oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Kreditní kartu žalobkyně žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou povinnost splácet úvěr řádně a včas nesplnil, zaplatil pouze částku 190 956,98 Kč, pročež žalobkyně vyžila svého oprávnění a v souladu se smlouvou prohlásila úvěr dopisem ze dne [datum] za okamžitě splatný. Žalovaný ani přesto svůj dluh nesplnil a žalobkyni dluží na jistině částku 38 774,94 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 6 019,02 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 343 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 2 047,42 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 44 793,96 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že vycházela z příjmů žalovaného stanovených income modelem, který byl vyvinut na datech/příjmech fyzických osob nepodnikatelů Vhodnost tohoto přístupu žalobkyně monitoruje a vyhodnocuje, přičemž z monitoringu vyplývá, že tento klientský segment vykazuje podobné chování, jako segment fyzických osob nepodnikatelů. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Životní náklady žalovaného žalobkyně stanovila na částku 5 480 Kč. Výpočet výše měsíčních nákladů na bydlení vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Náklady na živobytí klienta a náklady na vyživované osoby jsou odvozeny od životních nákladů vyhlašovaných MPSV. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se jako banka zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného jako klienta peněžní prostředky do určité výše oproti závazku žalovaného tyto poskytnuté prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit veškeré povinnosti dle této smlouvy. Strany se dohodly, že čerpání úvěru probíhá prostřednictvím kreditní karty a splácení je žalovaný povinen provádět vždy nejpozději do data splatnosti uvedeném na výpise. 6. Z Platební historie soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal celkem částku 160 488,11 Kč. 7. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ji žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. Vycházeli z údajů poskytnutých v Žádosti o Credit card ze dne [datum], které ověřovali, tak, že kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a v případě klienta podnikatele vycházejí z příjmu, který byl stanoven income modelem, jenž byl vyvinut na datech/příjmech fyzických osob nepodnikatelů. Vhodnost tohoto přístupu pravidelně žalobkyně monitoruje a vyhodnocuje, přičemž z monitoringu vyplývá, že tento klientský segment vykazuje podobné chování, jako segment fyzických osob nepodnikatelů. Zároveň musí posuzovaná fyzická osoba – podnikatel splnit požadavek minimálního zisku z podnikání za zdaňovací období doložený potvrzeným daňovým přiznáním. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Dle připojené tabulky měsíční příjem žalobkyně ověřila dle IncomeModelu, přičemž zjištěný měsíční příjem činí 24 102 Kč. Dále je v tabulce uvedeno, že žalovaný je podnikatelem, je ženatý a bydlí ve vlastním bydlení, kde se na nákladech podílí z 60,26 %. V domácnosti zřejmě dle tabulky nežije sám, když je zde uveden měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč. Mezi dosavadní splátky žalovaného byla zahrnuta částka 5 736 Kč. 8. Ze Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a o vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že žalovaný uvedl údaje, které soud zjistil z předchozího listinného důkazu. Kromě toho je v žádosti uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost a nejsou mu prováděny srážky ze mzdy. 9. K tomuto soud dodává, že ani na jedné z předcházejících dvou listin není uvedeno nic konkrétního o tom, jak si žalobkyně udávané skutečnosti ověřovala (s výjimkou income modelu). 10. Z listiny„ Oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu“ ze dne [datum], které bylo žalovanému zasláno na dvě adresy, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalovaného dluhu s upozorněním, že pokud se tak nestane, má tuto výzvu brát jako výzvu předžalobní. Z kopie podacího archu vyplývá, že dopisy byly dány k přepravě stejného dne. 11. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. 12. Žalovaný dne [datum] se dne písemně dohodl se žalobkyní, že ona se mu zaváže poskytnout ve prospěch peněžní prostředky do určité výše oproti jeho závazku tyto poskytnuté prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit veškeré povinnosti dle této dohody. Strany se dohodly, že čerpání úvěru probíhá prostřednictvím kreditní karty a splácení je žalovaný povinen provádět vždy nejpozději do data splatnosti uvedeném na výpise. Před podpisem dohody žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že údaje uvedené jím v žádosti hodnotila individuálně, zkontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a v případě klienta podnikatele (žalovaný totiž uvedl, že je podnikatelem) vycházela z příjmu, který byl stanoven income modelem, jenž byl vyvinut na datech/příjmech fyzických osob nepodnikatelů. Zároveň musel žalovaný jako fyzická osoba podnikatel splnit požadavek minimálního zisku z podnikání za zdaňovací období doložený potvrzeným daňovým přiznáním. Income modelem tedy byl ověřen příjem ve výši 24 102 Kč. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Žalobkyně dále vycházela z toho, že žalovaný je ženatý a bydlí ve vlastním bydlení, kde se na nákladech podílí z 60,26 %, přičemž příjem domácnosti činil dle žádosti 40 000 Kč. Mezi dosavadní splátky žalovaného byla zahrnuta částka 5 736 Kč. Z předložených důkazů však vůbec nevyplývá, z čeho uváděné částky konkrétně vycházejí a zda byly ověřeny nějakými listinami (kromě income modelu a zákonem stanovených částek životního minima, případně normativními náklady na bydlení). Žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal peněžní prostředky v celkové výši 160 488,11 K