114 C 2/2023-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 4. 2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 43 193 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazováním čtením listinných důkazů, a to smlouvou o úvěru, oznámením o schválení úvěru, dodejkami, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru, doklady k posouzení úvěruschopnosti, kartou klienta, výzvou k zaplacení, předžalobní výzvou, doklady o odeslání a oznámení o zesplatnění. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: 5. Mezi účastníky byla dne 27. 2. 2018 uzavřená úvěrová smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala finanční prostředky vyplatit, žalovaný se zavázal peníze převzít a vrátit je věřiteli ve 48 splátkách po 1 861 Kč s tím, že první splátka byla splatná v dubnu 2018. K vyplacení finančních prostředků došlo 28. 2. 2018. Žalovaný celkem zaplatil 9 305 Kč, ujednaná smluvní pokuta byla ve výši 1 996 Kč. Předžalobní výzva je výzvou základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, žalovaná ničeho dalšího nezaplatil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud ze všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. V prvé řadě vzájemná práva a povinnosti obou účastníků vyplývají ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2018, z dokladu o vyplacení je zřejmé, že finanční prostředky žalovaná žalovanému poskytla. 7. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti, v průběhu řízení žalovaný nezpochybňoval věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2395 o. z. č. 89/2012 smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. č. 89/2012 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. č. 89/2012 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu platit sám. 11. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Mezi účastníky byla dne 27. 2. 2018 uzavřena úvěrová smlouva, na jímž základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že finanční prostředky byly žalovanému dne 28. 2. 2018 vyplaceny a rovněž žalovaný nezpochybňoval, že za úvěr uhradil pouze 9 305 Kč. Na druhé straně dle závěru soudu se příslušná úvěrová smlouva řídí ustanovením zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který ukládá úvěrujícímu řádně a dostačujícímu způsobem i s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky zabývat se úvěruschopností žalovaného, tedy úvěrovaného, a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci absentují doklady o příjmech a výdajích žalovaného v rozhodném období, má soud za to, že se úvěrující společnost řádně a nikoli dostačujícím způsobem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nezabývala úvěruschopností žalovaného. Soud z těchto důvodů proto shledal smlouvu absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil 9 305 Kč, zbývá k úhradě 15 695 Kč, v této části soud žalobě vyhověl, žalobu shledal po právu a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 15 695 Kč s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení, v požadované výši 9 % ročně z částky 15 695 Kč od doručení předžalobní výzvy, tedy 25. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 12. Z důvodu shora uvedených soud žalobě ve zbytku nevyhověl a v této části žalobu zamítl, neboť nárok žalobkyně neposoudil z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení. 13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, stejně tak žalovaný. Procesní úspěch žalobkyně se blíží procesnímu neúspěchu, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.