14 C 121/2023-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 18.5.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 400 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, přehledem plateb, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 16.8.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem ve výši 27 655 Kč. Žalovaný měl tyto finanční prostředky hradit prostřednictvím 21 měsíčních splátek po 2 270 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 16.5.2022. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný celkem na své závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru zaplatil 1 200 Kč. 6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dále uzavřena dne 12.4.2020 smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se ho zavázal vrátit a zaplatit za něj poplatek ve výši 27 926 Kč. Nároky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru měl žalovaný uhradit v 18-ti měsíčních splátkách po 2 996 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 12.10.2021. Žalovaný celkem na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradil 15 400 Kč. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2022 byla předmětná pohledávka vyplývající z obou smluv o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 9.3.2023 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Tato předžalobní výzva byla odeslána dne 10.3.2023 a doručena žalovanému dne 13.3.2023. 8. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 9. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Povinností úvěrující společnosti je, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru, zabývat se finančními a majetkovými poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V případě nedostatku takového posouzení úvěruschopnosti se jedná o neplatné smlouvy. I přestože zákon o spotřebitelském úvěru nedostatek posouzení úvěruschopnosti nesankcionuje absolutní neplatností s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Jedná se dle závěru soudu o absolutní neplanost smlouvy. Podle soudu v projednávaném případě, byť žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, v daném případě absentují důkazy, které by prokazovaly, že se touto úvěruschopností žalovaného vůbec úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně, zabývala a zda se jí zabývala dostačujícím způsobem, když absentují jakékoli doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného v rozhodné době před uzavřením úvěrové smlouvy. Z důvodů shora uvedených proto soud žalobě nevyhověl v celém rozsahu. Nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb., tedy jako o nároky z bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že v obou případech právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, v prvním případě částku 20 000 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16.8.2020 a ve druhém případě částku ve výši 26 000 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.4.2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16.8.2020 na úvěr ve výši 20 000 Kč zaplatil 1 200 Kč, zbývá na jistině dluh 18 800 Kč a ve druhém případě, ohledně nároku vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12.4.2020, kdy obdržel finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, uhradil celkem 15 400 Kč. Zbývá tedy na jistině 10 600 Kč. V tomto rozsahu shledal soud žalobu zcela po právu, neboť v řízení bylo prokázáno, že tyto zbývající nároky žalovaný nezaplatil. Důvodná je rovněž žaloba co do příslušenství představující zákonné úroky z prodlení, avšak po doručení předžalobní výzvy ze dne 9.3.2023. Tato výzva byla odeslána 10.3.2023, dle stávající judikatury se ocitla v dispozici žalovaného nejpozději 13.3.2023, dnem následujícím, tedy 14.3.2023 byl žalovaný v prodlení se zaplacením obou částek z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu soud rovněž žalobkyni přiznal právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení v požadované zákonné výši 11,75 % ročně a 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Pokud jde o zbývající nároky, těmto soud nevyhověl z důvodů shora uvedených, neboť nároky posoudil z titulu bezdůvodného obohacení a nikoli smlouvy o spotřebitelském úvěru, které shledal absolutně neplatné, a proto výrokem II. rozhodl, že žaloba v části, ve které nebyla shledána důvodnou, byla zamítnuta. Pokud jde o legitimaci žalobkyně, tuto soud dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, resp. soud shledal to, že je procesně úspěšná v převážném rozsahu a přiznal jí plné právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto účelně vynaložené náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 176 Kč, odměnu právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci s ohledem na formulářový typ žaloby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, jeden úkon po 300 Kč za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu – 3 x 300 Kč, celkem 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH, dohromady 2 628 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.