14 C 81/2023-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14.6.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 585 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu, upomínkou, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi žalobkyní, [právnická osoba], s.r.o., a žalovaným byla dne 19.6.2022 uzavřena smlouva o zápůjčce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy ze dne 19.6.2022 žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku finančních prostředků ve výši 7 000 Kč, přičemž smlouva byla mezi účastníky uzavřena písemně. Zapůjčené finanční prostředky ve výši 7 000 Kč byly žalovanému zaslány na jeho účet s tím, že žalovaný se zavázal za poskytnutí finančních prostředků zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 2 275 Kč. Celá dlužná částka ve výši 9 275 Kč byla splatná dne 17.7.2022. Žalovaný ničeho nezaplatil, proto se od 18.7.2022 ocitl v prodlení se zaplacením dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 24.4.2023 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Jedná se o výzvu se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 24.4.2023, žalovaný ničeho neuhradil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, a to zejména ze smlouvy o zápůjčce, ze které vyplývají vzájemná práva a povinnosti účastníků. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybnil věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku. 6. Podle § 2390 obč. zákona č. 89/2012 Sb., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. V průběhu řízení bylo sice prokázáno, že mezi účastníky byla dne 19.6.2022 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku finančních prostředků ve výši 7 000 Kč. Z předloženého listinného důkazu, a to dokladu z výpisu z účtu je zřejmé, že finanční prostředky byly na účet žalovanému zaslány. Žalovaný ani v průběhu řízení nezpochybňoval převzetí finančních prostředků. Na druhé straně, přestože žalobkyně tvrdila, že se řádně a dostačujícím způsobem zabývala před uzavřením smlouvy o zápůjčce, úvěruschopností žalovaného, tedy zkoumala jeho finanční a majetkové poměry, žádné doklady ke svému tvrzení nepředložila. Za této situace shledal zdejší soud smlouvu o zápůjčce ze dne 19.6.2022 v rozporu s občanským zákonem č. 89/2012 Sb., neboť žalobkyně při uzavření smlouvy o zápůjčce porušila příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 86 odst. 1 a násl., ukládají úvěrující společnosti, aby se řádně zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy zkoumala, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry v době uzavření úvěrové smlouvy. Zabývat se těmito skutečnostmi musí dostačujícím způsobem, aby byla schopna posoudit, zda je ve finančních a majetkových možnostech dlužníka řádně hradit své závazky. Přestože žalobkyně tvrdila, že podle zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala finanční a majetkové poměry, ke svému tvrzení ničeho nedoložila. S ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, a to zejména jeho nález III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, shledal zdejší soud smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, neboť pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti je uzavření takové smlouvy bez posouzení úvěruschopnosti v rozporu s veřejným pořádkem a obecnými zásadami právními, na nichž spočívá právní řád České republiky a byť příslušné ustanovení § 86 odst. 1 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru nesankcionují nedostatek úvěruschopnosti absolutní neplatností, ale pouze relativní neplatností, soud s ohledem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu shledal i přesto smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Za situace, kdy v řízení bylo nepochybně prokázáno, že finanční prostředky ve výši 7 000 Kč žalovaný obdržel, převzetí těchto finančních prostředků nikdy ani nezpochybnil, má soud za to, že žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu, obdržel finanční prostředky žalobkyně a je povinen je z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Za situace, kdy žalovaný, jak vyplývá z obsahu spisu a předložených listinných důkazů, ničeho nezaplatil, ani na jistině ve výši 7 000 Kč, soud výrokem I. žalobě vyhověl, a to částečně, když výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 7 000 Kč představující neuhrazenou jistinu, spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky 7 000 Kč, nikoliv však tak, jak žalobkyně požadovala od 18.7.2022, ale až po doručení předžalobní výzvy ze dne 24.4.2023. Tato výzva byla předána k přepravě stejného dne, tj. 24.4.2023. Dle stávající judikatury se nejpozději třetím dnem od odeslání ocitla v dispozici žalovaného. Dnem následujícím se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením žalované částky 7 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Z důvodu shora uvedených, ve zbývajícím rozsahu, soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítnul. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla pouze částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná a stejně tak žalovaný, kterému v řízení, dle obsahu spisu, žádné náklady nevznikly. Procesní úspěch žalobkyně představuje 60 %, procesní neúspěch 40 %. Při zachování kritéria rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, činí právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení 20 %. V daném případě tomuto procesnímu právu na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení odpovídá částka ve výši 440 Kč, neboť žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, by měla právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení představující odměnu právního zastoupení podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, 1 úkon po 300 Kč s ohledem na formulářový typ žaloby, celkem za převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu – 3x 300 Kč + 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH. Dohromady by se jednalo o částku 2 200 Kč. S ohledem na 20 % právo na náhradu nákladů řízení, jedná se o nárok ve výši 440 Kč. Výrokem III. bylo proto rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.