16 C 109/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala částek specifikovaných výrokem I. Žalobu zdůvodnila tím, že s ním dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo], na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 64 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 075 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval a poskytl mu lhůtu 15 dnů. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru (předsmluvní informace). Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomoci mnohaměsíčního výpisu z jejího účtu, který v té době vedla. Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, v rámci kterého stanovila příjem na základě transakcí, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, vypočtené rovněž na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalovaného byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru. Zároveň běžný účet žalovaného zachycoval dostatečný počet platebních transakcí, aby jej bylo lze pokládat za věrný obraz drtivé většiny příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalovaného (CBCB informace (Informace z Credit Bureau), výpisy z běžného účtu, výpis z aplikace CRIF, žádost o poskytnutí úvěru, komentář k posouzení úvěruschopnosti). Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu [číslo], na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 64 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 075 Kč. Žalobkyně byla oprávněna žalované účtovat poplatek za první a další upomínku ve výši 300 Kč, za platební výzvu ve výši 500 Kč. Žalovaný též přistoupil k pojistné smlouvě o pojištění jeho schopnosti splácet úvěr v případě smrti, invalidity či pracovní neschopnosti, kdy měsíční poplatek za pojištění činil 95 Kč. Podle čl. 8 obchodních podmínek, jež se staly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, byla žalobkyně„ v případě prodlení Klienta s placením tohoto či jakéhokoliv jiného úvěru sjednaného s ČSOB kdykoli Klientovi adresovat výzvu k uhrazení dlužné částky, ve které ČSOB Klientovi poskytne alespoň 30 dní k jejich uhrazení. Pokud tak Klient neučiní, je ČSOB oprávněna jistinu veškerých úvěrů sjednaných s ČSOB zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení“ (žádost o poskytnutí úvěru, smlouva o úvěru, záznamy o podpisu klienta, Všeobecné pojistné podmínky, Sazebník ČSOB, Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry). Žalovaný postupně přestal úvěr splácet. Žalobkyně jej mnohokrát a s delším časovým odstupem před zesplatněním úvěru upomínala k řádnému splácení. Protože žalovaný nezačal splácet ani po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. Žalovaný nakonec žalobkyni v souladu se smlouvou zůstal dlužen jistinu 57 940,74 Kč, úrok ve výši 6 288,23 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 12,90 % p.a. z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 3 221,30 Kč, který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od [datum] do [datum], úrok ve výši 8,05 % p. a. z částky 57 940,74 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši zákonné z částky 59 630,74 Kč (tj. z dlužné jistiny a poplatků) za období od [datum] do zaplacení a poplatky ve výši 1 690 Kč (190 Kč jako 2 měsíční poplatky za pojištění úvěru, 500 Kč za 1. Výzvu k zaplacení dluhu, 500 Kč za Opakovanou výzvu k zaplacení dluhu, 500 Kč za Poslední výzvu k zaplacení dluhu). Žalobkyně žalovanému odeslala všechny výzvy a upomínky, za něž mu naúčtovala poplatky (jednotlivé transakční historie, výzvy upomínky, podací archy a dodejky, oznámení o zesplatnění, stav sazebník poplatků). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomoci mnohaměsíčního výpisu z jejího účtu, který v té době vedla. Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, v rámci kterého stanovila příjem na základě transakcí, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, vypočtené rovněž na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalovaného byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru. Zároveň běžný účet žalovaného zachycoval dostatečný počet platebních transakcí, aby jej bylo lze pokládat za věrný obraz drtivé většiny příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalovaného. Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu [číslo], na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 64 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 075 Kč. Žalobkyně byla oprávněna žalované účtovat poplatek za první a další upomínku ve výši 300 Kč, za platební výzvu ve výši 500 Kč. Žalovaný též přistoupil k pojistné smlouvě o pojištění jeho schopnosti splácet úvěr v případě smrti, invalidity či pracovní neschopnosti, kdy měsíční poplatek za pojištění činil 95 Kč. Podle čl. 8 obchodních podmínek, jež se staly nedílnou součástí úvěrové smlouvy, byla žalobkyně„ v případě prodlení Klienta s placením tohoto či jakéhokoliv jiného úvěru sjednaného s ČSOB kdykoli Klientovi adresovat výzvu k uhrazení dlužné částky, ve které ČSOB Klientovi poskytne alespoň 30 dní k jejich uhrazení. Pokud tak Klient neučiní, je ČSOB oprávněna jistinu veškerých úvěrů sjednaných s ČSOB zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení.“ Žalovaný postupně přestal úvěr splácet. Žalobkyně jej mnohokrát a s delším časovým odstupem před zesplatněním úvěru upomínala k řádnému splácení. Protože žalovaný nezačal splácet ani po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. Žalovaný nakonec žalobkyni v souladu se smlouvou zůstal dlužen jistinu 57 940,74 Kč, úrok ve výši 6 288,23 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 12,90 % p.a. z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 3 221,30 Kč, který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od [datum] do [datum], úrok ve výši 8,05 % p. a. z částky 57 940,74 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši zákonné z částky 59 630,74 Kč (tj. z dlužné jistiny a poplatků) za období od [datum] do zaplacení a poplatky ve výši 1 690 Kč (190 Kč jako 2 měsíční poplatky za pojištění úvěru, 500 Kč za 1. Výzvu k zaplacení dluhu, 500 Kč za Opakovanou výzvu k zaplacení dluhu, 500 Kč za Poslední výzvu k zaplacení dluhu). Žalobkyně žalovanému odeslala všechny výzvy a upomínky, za něž mu naúčtovala poplatky. 5. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ ve spojení s § 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Zavázala se žalované přenechat a následně i přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. a povinnos