16 C 220/2022-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jakožto nevrácené zápůjčky včetně příslušenství, kterou žalované poskytla společnost [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“) ve výši 22 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná splatila celkem částku 22 694,60 Kč. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Před poskytnutím zápůjčky velmi důkladně posoudila úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud nevynesl rozsudek pro zmeškání, jak navrhovala žalobkyně, poněvadž zaprvé původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, takže by nebylo možno schválit smír obsahově odpovídající rozsudku pro zmeškání v podobě úplného vyhovění žalobě (§ 153b odst. 3 ve spojení s § 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“), zadruhé z tohoto důvodu soud v předvolání k jednání nepoučil žalovanou o možnosti rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 1 o. s. ř.). 4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] na základě smlouvy [číslo] z téhož dne původní věřitelka žalované poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou měla žalovaná postupně splácet i s úrokem a poplatkem v měsíčních splátkách (smlouva o zápůjčce, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně soudu nepředložila žádný z následujících dokumentů, jež měla původní věřitelka opatřit během procesu posouzení úvěruschopnosti žalované: výpis z databází SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, z databáze MVČR obsahující neplatné doklady a ze dvou vlastních databází ani pracovní smlouvu žalované. Soud ji k doložení důkazů vyzval korespondenčně s upozorněním, že v případě nesplnění výzvy ji na jednání poučí ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a bude očekávat její neprodlenou reakci, přičemž jednání neodročí. Žalobkyně v reakci na zmíněné poučení na jednání uvedla, že nechce do řízení vnést žádné další tvrzení ani důkaz. Žalobkyně tudíž nepředložila žádný z výše zmíněných dokumentů s výjimkou výpisu z CEE, který však nebyl pořízen před uzavřením smlouvy, nýbrž dne [datum]. Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nezkoumala otázku, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost ani jaké jsou aktuální sociální poměry tohoto člověka a konkrétně se nezabývala ani jednotlivými životními výdaji žalované. Ta před poskytnutím zápůjčky působila v pracovním poměru ve [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., a zároveň na dohodu o provedení práce ve společnosti resp. [právnická osoba] s celkovým čistým měsíčním příjmem v září [rok] ve výši 13 180 Kč a v říjnu téhož roku ve výši 14 990 Kč (zákaznická karta, výplatní pásky žalované, výpis z registru vázaných zástupců, výpis z CEE). Žalovaná původní věřitelce zaplatila celkem částku 22 694,60 Kč, a to před postoupením žalované pohledávky (tvrzení žalobkyně). Žalovaná pohledávka měla být jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovanou vyrozuměla žalobkyně oznámením ze dne [datum], vystaveným původní věřitelkou, v němž tato žalovanou vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně tuto zásilku žalované doporučeně odeslala dne [datum] spolu s vlastní upomínkou z téhož dne, v níž žalované poskytla lhůtu k plnění do [datum] (výzva ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek, podací arch z února [rok]). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na výpis z CEE, který pochází z roku [rok], přičemž poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka již před poskytnutím úvěru, pročež byl tento výpis jako důkaz irelevantní a jestliže se právě na něj žalobkyně odvolala jako na prostředek dokazující lustraci žalované před poskytnutím úvěru a její výsledek, plyne z něj pravý opak, tedy že původní věřitelka žalovanou v CEE vůbec nelustrovala. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních provedených důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení ani pro meritum sporu. Soud neprovedl výslech vázané zástupkyně původní věřitelky. Zástupce žalobkyně v tomto kontextu na jednání uvedl, že měla vázaná zástupkyně v mobilním telefonu aplikaci, v níž žalovanou lustrovala v jednotlivých databázích, přičemž by bez této lustrace s příznivým výsledkem nemohla pokročit k dalšímu kroku v procesu posouzení úvěruschopnosti. Výpisy z těchto databází tudíž neexistují v písemné formě. Odpovědnost za opatření důkazů ovšem nese žalobkyně nehledě k tomu, že bezpochyby nebyl problém zachytit výsledky lustrací žalované snímkem displeje mobilního telefonu zachycujícím příslušný výpis. Žalobkyně navíc připustila, že její právní předchůdkyně zkoumala životní výdaje žalované statistickým modelováním. To, že by se zabývala konkrétními jednotlivými výdaji žalované, z jejích tvrzení ani důkazů nevyplynulo. Naopak žalovaná v zákaznické kartě pouze obecně uvedla celkový součet v podobě„ odhadovaných“ měsíčních výdajů a splátek ve výši 3 390 Kč měsíčně poukazovaných z jiného právního důvodu původní věřitelce, přičemž původní věřitelka pravdivost tvrzení o výdajích podle zákaznické karty nijak neověřila. Ze všech těchto důvodů byl výslech vázané zástupkyně nadbytečný. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly potřebné k objasnění věci ani nevyplynuly ze spisu. 5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne [datum] na základě smlouvy [číslo] z téhož dne původní věřitelka žalované poskytla zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou měla žalovaná postupně splácet i s úrokem a poplatkem v měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce původní věřitelka žalovanou nelustrovala v databázi SOLUS, BRKI, NRKI, ISIR, v databázi MVČR obsahující neplatné doklady ani ve dvou vlastních databázích a neobdržela od ní její pracovní smlouvu. Dále nezkoumala otázku, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost ani jaké jsou aktuální sociální poměry tohoto člověka a konkrétně se nezabývala ani jednotlivými životními výdaji žalované. Ta před poskytnutím zápůjčky působila v pracovním poměru ve [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., a zároveň na dohodu o provedení práce ve společnosti resp. [právnická osoba] s celkovým čistým měsíčním příjmem v září [rok] ve výši 13 180 Kč a v říjnu téhož roku ve výši 14 990 Kč. Žalovaná původní věřitelce zaplatila celkem částku 22 694,60 Kč, a to před postoupením žalované pohledávky. Žalovaná pohledávka měla být jako část souboru pohledávek postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum], o čemž žalovanou vyrozuměla žalobkyně oznámením ze dne [datum], vystaveným původní věřitelkou, v němž tato žalovanou vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně tuto zásilku žalované doporučeně odeslala dne [datum] spolu s vlastní upomínkou z téhož dne, v níž žalované poskytla lhůtu k plnění do [datum]. 6. Soud případ právně kvalifikoval jako zaniklý závazek z bezdůvodného obohacení (§ 1908 odst. 1 ve spojení s § 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ a s § 87 odst. 1 třetí větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě zápůjčky (§ 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2390n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušným úrokem a poplatkem. Původní věřitelka však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předcházejících dvou odstavcích. Kromě toho, že bylo zjištěno, že původní věřitelka nezkoumala okolnost spolužijící osoby a jejích sociálních poměrů ani jednotlivých konkrétních životních nákladů žalované, neunesla žalobkyně subjektivní důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že původní věřitelka žalovanou lustrovala ve výše zmíněných databázích (nemluvě o příznivém výsledku těchto lustrací) ani že měla k dispozici i její pracovní smlouvu, která by také umožnila ověřit skutečnost, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou a neurčitou a zda se žalovaná nenachází ve zkušební či výpovědní době, což by bylo podstatné pro odpověď na otázku po udržitelnosti mzdy a tedy i úvěruschopnosti žalované v čase (§ 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 první větou o. s.