16 C 38/2023-55 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 35 335,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 950 Kč. Žalovaný se zavázal platit smluvní úrok ve výši 4,4 % ročně a dále platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou, to vše v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 662 Kč dobu trvání smlouvy žalovaný na úvěr uhradil celkem 22 191,02 Kč. Jelikož žalovaný se se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, resp. poskytoval pouze částečné plnění, právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a úvěr zesplatnil k datu [datum]. Ke dni zesplatnění byl vyčíslen dluh žalované na částku 37 404,23 Kč sestávající z jistiny ve výši 37 085,40 Kč, úroků ve výši 295,87 Kč a zákonných úroků ve výši 22,96 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil ještě 1 749,73 Kč, a to platbou z [datum], kterou žalobkyně započetla na jistinu pohledávky. Smlouvou ze dne [datum] [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. 2. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s odbornou péčí na základě informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů a od žalovaného, a to s vynaložením maximálního úsilí, kdy z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem 12 311 Kč, od kterých odečetl měsíční splátku úvěru ve výši 1 662 Kč a výslednou částku 10 649 Kč hodnotil jako dostatečnou pro zajištění základních potřeb žalovaného. Žalovaný úvěr následujícího 1,5 roku řádně hradil, což dle žalobkyně svědčí o tom, že v době uzavření smlouvy byl úvěruschopný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo]“ ze dne [datum], akceptací návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum], souhrnným výpisem k úvěru, výzvou před zesplatněním, oznámení o okamžité splatnosti úvěru, smlouva o postoupení pohledávek z [datum], oznámením o postoupení pohledávek z [datum] a předžalobní upomínkou z [datum] vč. výpisu o sledování zásilky. Z těchto listin soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 950 Kč, z čehož 50 000 Kč bylo žalovanému poskytnuto bez stanovení účelu, 1 500 Kč bylo určeno na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a 4 450 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu úvěru navýšenou o smluvní úrok ve výši 4,4 % ročně a dále uhradit poplatky související s poskytnutím úvěru (1 500 Kč), to vše v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 662 Kč. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem 22 191,02 Kč a dostal se do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění ze smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky pod sankcí zesplatnění dopisem ze dne [datum]. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku, právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne [datum] celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě nejpozději do [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení byla postoupena žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do [datum]. 5. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalovaného soud provedl důkaz doplněním žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], výpisem z databáze neplatných dokladů, výstupem z insolvenčního rejstříku, výpisy z účtu žalovaného za období měsíců [číslo] a výpisem z databáze SOLUS. Z těchto listin bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a v domácnosti s ním nežije jiná osoba. Žalovaný měl být v době uzavření smlouvy zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. na dobu určitou, přičemž udával čistý měsíční příjem 16 000 Kč. Dále uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje činí 8 500 Kč, z toho 5 500 Kč na bydlení a 3 000 Kč na domácnost. Z žádosti dále vyplývá, že žalovaný neměl mít v době uzavření smlouvy žádné jiné úvěry, pouze kreditní karty s limitem 35 000 Kč Tomu odpovídá i výpis z databáze SOLUS, podle kterého měl žalovaný pouze jednu kreditní kartu s limitem 35 000 Kč, přičemž jedna další žádost o kreditní kartu mu byla odmítnuta. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovanému byl v období [číslo] vyplácen pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši kolem 12 300 Kč (nikoliv tedy 16 000 Kč jak uváděl v žádosti o úvěr). Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za podstatné, že veškeré prostředky na účtu žalovaný každý měsíc zcela spotřeboval a na konci měsíce mu tak na účtu nezůstávala žádná finanční rezerva. Dne [datum] je pak na účet žalovaného připsána platba ve výši 50 000 Kč, odpovídající právě úvěru, poskytnutému právní předchůdkyní žalobkyně. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaný úvěrovou smlouvu uzavíral jako spotřebitel, na právní vztahy z ní vyplývající se uplatní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Vycházeje z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích aniž by tyto konfrontovala alespoň s předloženým výpisem z účtu nebo aniž by zkoumala skutečné výdaje žalovaného. Takový postup nepostačuje ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy sice správně vyhodnotil čistý příjem žalovaného, který v rozhodné době činil v průměru 12 311 Kč měsíčně, ovšem naprosto nedostatečně posoudil jeho výdaje, když pouze konstatoval, že po odečtení měsíční splátky požadovaného úvěru ve výši 1 662 Kč, žalovanému zůstane na jeho ostatní výdaje 10 649 Kč, což vyhodnotil jako dostatečně vysokou část