17 C 35/2023-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 758 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 287,37 Kč a a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 758 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní Úvěrovou smlouvu dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 30 dnů, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaný byl žalobkyní lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho příjmová a výdejová stránka zjištěná z informací, které sám poskytl. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 2 252 Kč. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 728 Kč, poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, náklady na vymáhání 400 Kč, smluvní pokutu 300 Kč a příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Na výzvu soudu, jak žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně doplnila, že žalobkyně naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřováním bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně také provedla kontrolu platební morálky žalované v registrech BRKI, v registru exekucí a v insolvenčním rejstříku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 4. Z listin předložených žalobkyní, a to z úvěrové smlouvy ze dne [datum] včetně sazebníku poplatků, opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum], z výpisu čerpání splátek a úhrad, z výpisu z účtu žalovaného za období [datum] [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve lhůtě 30 dní. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do externích úvěrových registrů, získané informace o příjmech, výdajích a závazcích byly doloženy pouze výpisem z účtu žalovaného za měsíc červenec [rok]. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 10 000 Kč a dle výpisu čerpání splátek a úhrad zaplatil dosud 2 252 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 30 dnů od sepsání výzvy. Předmětný dopis byl odeslán dne [datum]. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalovaného za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Žalobkyně tak věděla pouze příjem žalovaného, který neměla ani podložen žádnou listinou a výdaje žalovaného učinila odhadem. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného za měsíc červenec 2021, neboť z tohoto vyplývá, že výdaje žalovaného jsou v takové míře, že na konci měsíce července 2021 činil zůstatek na běžném účtu žalovaného pouze cca 400 Kč. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 2 252 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 7 748 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě 30 dnů od sepisu předžalobní výzvy, kdy tato lhůta uplynula [datum]. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Přičemž za dobu od [datum] do [datum] žalobkyně v žalobě kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z částky 10 758 Kč ve výši 287,37 Kč. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení pouze z částky 7 748 Kč, tudíž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu [datum] do [datum] činí pouze 206,97 Kč. A proto ve zbylé částí byl kapitalizovaný zákonný úrok zamítnut. Soud tak žalobě částečně vyhověl co do částky 7 748 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul. 11. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi jeho procesním úspěchem a neúspěchem. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval soud veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 12 199,27 Kč (10 758 Kč jistina, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 10 758 Kč od [datum] do [datum] činí 287,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 7 748 Kč ve výši 15 % od [datum] do [datum]