17 C 6/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 708 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 190,33 Kč za období od [datum] do [datum] a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 708 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč účtovaného po celou dobu trvání smlouvy a poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 969 Kč. Žalovaný byl žalobkyní lustrován v registrech NRKI, BRKI a SOLUS, dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka zjištěná z informací, které sám poskytl. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji příjmů, věku, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalobkyně dále doplnila, že bonitu žalovaného ověřovala rovněž důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k jehož stanovení je využíván statistický model. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, za dobu trvání smlouvy uhradil dohromady pouze částku 3 Kč, z níž žalobkyně započetla částku 2 Kč na jistinu a částku 1 Kč na poplatek za minimální splátku. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 14 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti v celkové výši 2 969 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání 300 Kč a smluvní pokuty 450 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě učiněné před podáním žaloby. 2. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě a současně aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to z úvěrové smlouvy ze dne [datum] včetně sazebníku poplatků, naskenovaného občanského průkazu žalovaného, opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum], z výpisu čerpání, splátek a úhrad, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve lhůtě 30 dní. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do externích úvěrových registrů a veřejných rejstříků. Informace o příjmech, výdajích a závazcích, které žalobkyně získala od žalovaného, nebyly ničím doloženy. To vyplývá také z důkazů Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne [datum] a z úvěrové zprávy. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 15 000 Kč a dosud žalobkyni zaplatil pouze 3 Kč (viz opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne [datum]). Předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 30 dnů od sepsání výzvy. Předmětný dopis byl odeslán dne [datum]. 4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu, resp. mezi bankou a žalovaným měla být dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které měla banka poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splácet bance do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč účtovaného po celou dobu trvání smlouvy a poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 969 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného a nahlédnutím do registrů SOLUS a NRKI. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a uhradil bance celkem částku 3 Kč. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 9. Po právní stránce je výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalovaného za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z úvěrových registrů a veřejně dostupných databází. Žalobkyně především nijak neověřila žalovaným uváděný údaj o výši jeho příjmu (30 000 Kč), který je zcela zásadní pro posouzení jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Jestliže nebyla spolehlivě zjištěna výše příjmu žalovaného, nelze spoléhat ani na statistický model, který žalobkyně použila ke stanovení kreditního skóre žalovaného, neboť pokud tento statistický model pracoval s neověřenými vstupnými daty, pak nemohl poskytnout ani věrohodné výstupy. Kromě toho žalobkyně neověřila ani výdaje žalovaného, když vycházela pouze z údaje o minimálním výdaji na bydlení a z paušální částky životního minima, která nemá relevantní výpovědní hodnotu o skutečných výdajích. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 3 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 14 997 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě 30 dnů od sepisu předžalobní výzvy, kdy tato lhůta uplynula [datum]. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je proto povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od [datum] do zaplacení. Přičemž za dobu od [datum] do [datum] žalobkyně v žalobě kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z částky 19 708 Kč ve výši 190,33 Kč. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení pouze z č