41 C 241/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení jízdného ve výši 1 x 16 Kč a 10 x 20 Kč spolu s přirážkou ve výši 11 x 1 500 Kč, celkem tedy částky 16 716 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že se žalovaný ve dnech 1.10.2013, 12.2.2014, 23.2.2014, 2.4.2014, 23.7.2014, 8.1.2015, 19.2.2015, 23.2.2015, 25.6.2015, 28.1.2016 a 25.7.2017 při jízdě dopravním prostředkem MHD [obec] na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Tímto mu vznikla povinnost za tuto jízdu bez platného jízdního dokladu zaplatit jízdné ve výši 16 Kč v roce 2013 a 20 Kč v následujících letech a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z těchto jízd. Svůj závazek uhradit jízdné a přirážku k jízdnému žalovaný co do důvodu i výše ve všech případech uznal v dohodě s cestujícím uzavřené s Dopravním podnikem [právnická osoba] Žalovaný dosud na dlužné částce ničeho nezaplatil. Žalobce nabyl pohledávku vůči žalovanému na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2021 od původního věřitele Dopravního podniku [právnická osoba] 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinným. 3. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole zjistil, že byl žalovaný na linkách hromadné dopravy provozované Dopravním podnikem [právnická osoba] přistižen osobou pověřenou dopravcem bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovaný se zavázal zaplatit provozovateli dopravy jízdné v aktuální výši a částky 1 500 Kč jako přirážky k jízdnému, a to do patnácti dnů. Tento svůj závazek vůči žalobci uznal ve všech případech co do důvodu a výše. Předžalobní výzvou spolu s Podacím archem žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Ceníkem jízdného a Smluvními přepravními podmínkami žalobce prokázal výši jízdného i výši smluvní pokuty (přirážky k jízdnému) v případě, kdy cestující poruší smluvní podmínky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2021 žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve sporu a Oznámením o postoupení pohledávky skutečnost, že bylo postoupení pohledávky žalovanému řádně oznámeno. 5. Dle § 2053 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Ze shora uvedeného je zřejmé a soud má za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce, a to co do důvodu i výše 16 716 Kč, má se tedy za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný neprokázal, že by tento dluh zaniknul zaplacením či jiným způsobem. Jelikož si žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit tento dluh řádně a včas, ocitnul se v prodlení a vznikla mu navíc povinnost platit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. č. 89/2012 Sb. jdoucí z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti této částky. 7. Ze všech shora uvedených důvodů shledal soud podanou žalobu jako důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal tuto náhradu vůči žalovanému, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení. Žalobce je právnickou osobou a s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50.000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. 9. Náklady jsou v daném případě tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle § 14 b) vyhl. 177/1996 Sb. (předžalobní výzva, převzetí a příprava věci a sepis žaloby) a třemi režijními paušály po 100 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.