8 C 108/2023-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 51 037,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 567,39 Kč, úroku ve výši 15 % z částky 48 332,49 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 641,36 Kč od 1. 11. 2022 do 18. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 51 037,70 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho příjmová a výdejová stránka zjištěná z informací, které sám poskytl. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 5 100 Kč a v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 10. 2022. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 48 332,49 Kč, poplatky za pojištění ve výši 505,21 Kč, náklady na vymáhání 1 200 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč a příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Žalovaný na zesplatněný dluh neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], výpisy čerpání, splátek a úhrad žalovaného, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2022 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v rozsahu úvěrového rámce 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet formou minimální měsíční splátky ve výši 3,05 % z čerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 27,88 %. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do externích úvěrových registrů, získané informace o příjmech, výdajích a závazcích žalovaného nebyly ničím ověřeny. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 50 000 Kč a dle platební historie žalobkyni zaplatil celkem 5 100 Kč. Dopisem ze dne 17. 10. 2022 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru a výzvou ze dne 3. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání dopisu. Předmětný dopis byl odeslán dne 4. 11. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč ve formě revolvingového úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalovaného za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 5 100 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 44 900 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy, k němuž došlo 4. 11. 2022, tj. do 14. 11. 2022. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 15. 11. 2022 do zaplacení. Za dobu od 15. 11. 2022 do 18. 1. 2023 činí tento úrok v kapitalizované výši 1 199,38 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 44 900 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul. 10. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi jeho procesním úspěchem a neúspěchem tj. v rozsahu 50 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 3 180 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 2 042 Kč činí 14 674,40 Kč 50 % těchto nákladů představuje 7 337,20 Kč.