8 C 11/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 709,79 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 17 709,79 Kč od 16.9.2022 do zaplacení a za dobu do 15.9.2022 v kapitalizované výši 1 255,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 709,79 Kč od 16.9.2022 do zaplacení a za dobu do 15.9.2022 v kapitalizované výši 1 199,32 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč Tyto peníze byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím karty. Úrok byl sjednán ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit pohledávky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5% z vyčerpané částky úvěru. Žalovaný vyčerpal celkem 21 303,12 Kč a uhradil celkem 6 858,99 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 25.12.2021. K tomuto dni dlužil žalovaný 20 164,32 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně hodnotila z výpisu z běžného účtu žalovaného, dle jehož historie zjistila příjem ve výši 21 000 Kč měsíčně, výdajů deklarovaných žalovaným a prověřením platební morálky žalované z tzv. úvěrových registrů. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], včetně všeobecných obchodních podmínek a obchodních podmínek pro kreditní kartu, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 1.10.2020 do 31.1.2021, výzvy k zaplacení dluhu z 31.8.2022 včetně podacího lístku a oznámení o zesplatnění ze dne 27.12.2021, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle níž žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky opakovaně do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr se sjednaným úrokem 19,9 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5% z vyčerpané částky, minimálně ve výši 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze na základě vyhodnocení pohybů na běžném účtu žalovaného za poslední tři měsíce a prověřením žalované v tzv. spotřebitelských registrech. Příjmy (kromě mzdy) a zejména výdaje žalovaného, které nebyly zjistitelné na prověřovaném bankovním účtu, nebyly ověřovány ničím. Z výpisu z účtu žalovaného je navíc patrno, že jeho měsíční výdaje, z nichž významná část představovala platby sázkové kanceláři [anonymizováno], převyšují jeho příjmy. Žalovaný uhradil splátkami celkem 6 858,99 Kč a vyčerpal 31 303,12 Kč. Úvěr nesplácel řádně, proto by zesplatněn ke dni 25.12.2021. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 8. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů od odeslání výzvy, tj. do 15. 9. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta možnost čerpat opakovaně peněžní částku do výše 15 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze prověřením pohybů na jejím běžném účtu za poslední tři měsíce a prověřením platební kázně na veřejných registrech. Ničím nebyly zjišťovány a ověřovány celkové příjmy a zejména výdaje žalovaného. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 303,12 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 6 858,99 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 14 444,13 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 31.8.2022 a to ve lhůtě do 15.9.2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna platit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,5 % ročně od 16. 9. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože procesní úspěch žalobkyně je vyšší než žalovaného, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 54%. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 77/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon v sazbě 1 820 Kč, jeden paušál 300 Kč, což po navýšení o DPH a připočtení SOP 800 Kč činí celkem 4 817,20 Kč 54% těchto nákladů představuje částku 2 601 Kč.