8 C 126/2023-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 25 302,36Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 21 891,54 Kč od 7. 12. 2022 do 6. 3. 2023 a za dobu od 7. 3. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 302,36 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní, dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, odměny a pojistného v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, neuhradila dvě splátky za sebou v září a říjnu 2022, proto byl úvěr dne 7. 12. 2022. Žalovaná ke dni zesplatnění dlužila částku 25 302,36 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 21 891,54 Kč, dlužného smluvního úroku v kapitalizované výši 1 325,82 Kč, pojistného a smluvní pokuty za vymáhání ve výši 1 500 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně ověřením tvrzení žalované o výši čistého měsíčního příjmu, pravidelných měsíčních výdajích, o rodinných poměrech, způsobu bydlení. Příjmy a výdaje ověřovala z výpisu z účtu žalované, úvěrových registrů, registru Solus a insolvenčního rejstříku. Přes výzvu učiněnou před podání žaloby, žalovaná dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 8. 12. 2022, přehledem tvrzených příjmů a výdajů, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 7. 12. 2022 včetně doručenky, přehledem plateb žalované, přehledem produktů (závazků) žalované, předžalobní výzvou ze dne 2. 8. 2021, výpisem z účtu žalované č. ú. [bankovní účet] za dobu od 1. 12. 2021 do 1. 3. 2022 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně (úvěrující) a žalovaná uzavřeli pomocí prostředků na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které úvěrující poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o sjednaný úrok, pojistné a odměnu ve 16-ti měsíčních splátkách po 2 390 Kč, s výjimkou poslední splátky. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, které byly ověřovány z výpisu z účtu žalované. Z něho bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2021 a 2022 zaměstnancem a její příjem činil v průměru 31 879 Kč měsíčně. Celkové výdaje měly činit v roce 2022 celkem 17 000 Kč měsíčně, z toho výdaje na bydlení 10 000 Kč, jak bylo deklarováno žalovanou. Dle přehledu závazků měla žalovaná v té době nesplacené závazky v celkové výši 37 082 Kč a celkové měsíční splátky na tyto úvěry činily měsíčně 6 137 Kč. Dle výpisu z účtu však žalovaná splácela další úvěr [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 4 720 Kč měsíčně, který jí byl poskytnut [datum] ve výši 30 000 Kč. Úvěrující poskytnul žalovanému převodem na jeho účet úvěr ve výši 30 000 Kč dne [datum] a žalovaná uhradila prvních pět pravidelných splátek v celkové výši 12 450 Kč. Poté splácet přestala a úvěrující zesplatnil tento úvěr dopisem z 7. 12. 2022. Žalovaná již na úvěr neuhradila ničeho, a proto byla vyzvána k úhradě dluhu do sedmí dnů předžalobní upomínkou ze dne 7. 12. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem, převodem na bankovní účet, poskytnuta peněžní částka ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na její příjmy a výdaje, které ověřoval z bankovního účtu žalované a veřejně dostupných registrů. Z předmětného výpisu z účtu zjistil čistý příjem žalovaného v průměrné výši 31 879 Kč ne již však pravidelné výdaje, které měly činit 17 000 Kč měsíčně. Přesto je z účtu patrno, že při odhlédnutí od úvěru poskytnutého [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] ve výši 30 000 Kč, jsou debetní obraty vyšší než kreditní, což vyplývá z konečného stavu účtu s disponibilním zůstatkem 1 555 Kč. Z předmětných registrů zjistil úvěrující nesplacené závazky žalované, na které měsíčně vynakládal 6 137 Kč a jak vyplývá z výpisu z účtu splácela ještě další úvěr ve výši 4 720 Kč měsíčně. Při porovnání ověřených výdajů s deklarovanými výdaji je patrno ověřené výdaje jsou vyšší než příjmy ze zaměstnání a žalovaná proto nebyla, bez dalšího zadlužování, schopna splácet další úvěr splátkami ve výši 2 390 Kč měsíčně. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 12 450 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 17 550 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky výzvou ze dne 17. 1. 2023, který bylo doručováno prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 20. 1. 2023 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 27. 1. 2023. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 28. 1. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 % celkových nákladů představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představovaly odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč (§ 14b), náhradu za promeškaný čas v rozsahu deseti započatých půlhodin po 100 Kč a cestovní náklady za cestu z [obec] do [obec] a zpět 346 Km osobním vozem s kombinovanou spotřebou 10,1 l motorové nafty na 100 km, což s ohledem na cenu 41,20 Kč a paušální sazbu 5,20 Kč na km činí 3 238,98 Kč. Po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 1 170 Kč činí tyto náklady celkem 10 702,38 Kč 38 % těchto nákladů představuje částku 4 066,90 Kč.