8 C 143/2023-37 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 61 125,75 Kč, úroku v kapitalizované výši 16 158,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 326,47 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a za dobu do 19. 10. 2022 v kapitalizované výši 11 348,98 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 28 961,33 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 13 057,03 Kč, úroku v kapitalizované výši 4 192,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 699,04 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a za dobu do 19. 10. 2022 v kapitalizované výši 2 857,23 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 7 241,36 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, za administrativní činnost a inkasního poplatku v celkové výši 29 210 Kč. Celkovou částku 63 210 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 4 515 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze část a dluží částku 61 125,75 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 28 961,33 Kč a dlužné částky poplatků. Rovněž uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, za administrativní činnost a inkasního poplatku v celkové výši 9 440 Kč. Celkovou částku 20 440 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 7. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze část a dluží částku 13 057,03 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 7 241,36 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného, ověřením dokladů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] a [datum], žádostí o úvěr ze dne [datum] a [datum], transakční historie, výzvy k úhradě ze dne 28. 3. 2023 včetně podacího lístku a mzdového listu žalovaného za rok 2018 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatky v celkové výši 9 440 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil na tento úvěr 7 382,97 Kč. Stejní účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatky v celkové výši 29 210 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 4 515 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil na tento úvěr 10 082,49 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 zaměstnancem a jeho příjem činil 14 433 Kč měsíčně, což dle údajů v žádosti o úvěr mělo být ověřováno výplatními páskami za měsíce březen a duben 2018 (prvá žádost) a za měsíce květen až červenec (druhá žádost). Celkové měsíční výdaje měly činit v roce 2018 v květnu celkem 9 010 Kč, z čehož výdaje na bydlení, které nebyly ničím ověřeny činily 3 000 Kč, splátky půjček 2 600 Kč a zbývajících 3 410 Kč byly výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Ani tyto další výdaje nebyly ověřovány ničím. V září 2018 měly výdaje činit 10 468 Kč díky vyšším splátkám půjček a náklady na bydlení měly být ověřovány nájemní smlouvou. Deklarované příjmy ale nepochybně nemohly být ověřovány výplatními páskami za měsíce květen až červenec 2018, neboť neodpovídají mzdovému listu žalovaného za rok 2018. V květnu 2018 bylo žalovanému vyplaceno na mzdě po exekuční srážce 17 373 Kč, v červnu 5 803 Kč a v červenci již neodpracoval žádnou hodinu a proto byla čistá mzda mínusová. Pokud by skutečně byla mzda žalovaného ověřována, musel by poskytovatel úvěru zjistit, že v době žádosti o úvěr [datum] již žalovaný zaměstnán nebyl a jeho průměrný čistý příjem za dobu od května 2018 do konce pracovního poměru (6. 8. 2018) činil 7 725 Kč a nikoliv tvrzených 22 514 Kč. Je tedy nepochybné, že příjmy žalovaného ověřovány nebyly. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a výzvou ze dne 28. 3. 2023 byl vyzván k úhradě dluhu do 12. 4. 2023. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 11 000 Kč a 34 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy a výdaje, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr. Dle této listiny v porovnání se mzdovým listem žalovaného za rok 2018, byly ověřovány pouze jeho příjmy před uzavřením smlouvy [datum], ale nikoliv výdaje. Před uzavřením druhé smlouvy nepochybně příjmy ověřovány nebyly, neboť příjmy v žádosti uvedené ani přibližně neodpovídají příjmům skutečným. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru ze dne [datum] i ze dne [datum] uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný dosud vrátil částku 7 382,97 Kč. Proto je povin