8 C 146/2023-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 10 630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě, které žalovaný obdržel částku 43 000 Kč a zavázal se úvěr řádně splácet. Tento závazek neplnil a rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] byl zavázán mimo jiné zaplatit smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 52 790,58 Kč za dobu od počátku prodlení do 27. 7. 2020. Protože prodlení žalovaného trvalo i po tomto datu, domáhá se žalobkyně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 52 790,58 Kč od 28. 7. 2020 do 21. 4. 2023 v celkové výši 10 630,27 Kč. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalovaného. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], potvrzením ČSSZ ze dne 29. 5. 2019, hodnocením klienta z 24. 6. 2019, historií transakcí, společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu, prohlášením klienta z 24. 6. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2023. 4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 151,63 % ročně splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 525 Kč, splatných vždy 17. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. V čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2023, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání. 5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je starobní důchod, který v té době (v červnu 2019) činil 10 412 Kč, jak vyplývá z potvrzení ČSSZ z 29. 5. 2019. Výdaje žalovaného (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím. 6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 43 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda, kdežto výdaje žalovaného blíže nezjišťovala a ničím neověřovala. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. Jsou tedy neplatná všechna ujednání této smlouvy, včetně ujednání o smluvní pokutě, která je předmětem žaloby. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 11. Protože žalovanému, který byl v řízení úspěšný, nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.