8 C 154/2023-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 16 692 Kč, úroku v kapitalizované výši 865,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 009,68 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a za dobu do 19. 10. 2022 v kapitalizované výši 537,07 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 695,60 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 8 592 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 8 400 Kč, a dluží částku 16 692 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 5 695,60 Kč a dlužné částky poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na příjmy a výdaje žalované, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 12. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standardní informace, žádostí o úvěr ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z 7. 12. 2022, výzvy k úhradě ze dne 28. 3. 2023 včetně podacího lístku, mzdového listu žalované za rok 2020 a sdělení ČSSZ ze dne [datum] (vyžádaných soudem), byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatky v celkové výši 8 592 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž mělo být zjištěno, že žalovaná byla v roce 2020 zaměstnancem a její příjem měl činit 11 288 Kč měsíčně, což mělo být ověřováno výplatními páskami, dále měla pobírat důchod či sociální dávky ve výši 8 333 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2020 celkem 8 825 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení měly činit 1 000 Kč a srážky ze mzdy či výživné 1 505 Kč Tyto výdaje nebyly ověřovány ničím. Dokazováním navíc bylo zjištěno, že žalovaná pobírala důchod pouze ve výši 4 241 Kč měsíčně a její srážky ze mzdy se pohybovaly okolo 2 500 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 7. 12. 2022 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem ze dne 28. 3. 2023 byla vyzvána k úhradě dluhu do 12. 4. 2023. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na její příjmy a výdaje, což bylo zaznamenáno do žádosti o úvěr, avšak z této listiny bylo zjištěno, že nebyly ničím ověřovány její měsíční výdaje a poskytovatel úvěru vycházel pouze z odhadu spotřebitele a jeho sdělení. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 8 400 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 1 600 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 28. 3. 2023 nejpozději do 12. 4. 2023, proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 13. 4. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalované, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.