8 C 157/2023-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 8. 11. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 019 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 13 400 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 3 484 Kč vrátit do 7. 11. 2021. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a žalobkyni vrátila pouze částku 2 730 Kč. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtnula řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámila se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměla a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala informace o příjmových a výdajových poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu a poplatek za poskytnutí půjčky a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Přes výzvu učiněnou před podáním žaloby žalovaná dluh ani z části neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022 včetně poštovního podacího archu zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě, které žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 13 400 Kč dne [datum] a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o poplatek ve výši 3 484 Kč žalobkyni vrátit do 7. 11. 2021, což však dosud neučinila. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně [webová adresa], na které si žalovaná přečetla nabídku na uzavření smlouvy, vyplnila na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsala smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalované na uvedené telefonní číslo. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované a k tvrzení, že byly ověřovány informace o příjmových a výdajových poměrech žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o splnění svého závazku a vrácení dlužné částky upomínkami, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022, dle které měl být dluh vrácen do 7. 11. 2021. Předžalobní upomínka byla doručována prostřednictvím České pošty. Žalovaná žalobkyni nevrátila doposud ničeho. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 13 400 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy o příjmech a výdajích žalované, tedy neprokázala, že prověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalované. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 13 400 Kč a žalovaná vrátila 2 730 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 10 670 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 15. 11. 2022 ve lhůtě do 7. 11. 2022. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,5 % ročně od 8. 11. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože úspěch každého z účastníků byl v zásadě stejný, rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.