8 C 172/2023-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 8 550 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 596 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 550 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 1 712 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 406,65 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 712 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč, nákladů za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 3. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 5 450 Kč a dluží částku 8 550 Kč, která sestává z dlužné jistiny. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě, které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 3 577 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 7 860 Kč a poplatku za zpracování ve výši 4 160 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 594 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 30. 10. 2019. Žalovaný uhradil pouze částku 18 288 Kč a dluží částku 1 712 Kč, která sestává z dlužné jistiny. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30. 11. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a [datum], zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022, výzvou k úhradě z 15. 11. 2022 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] a [datum] dvě smlouvy o zápůjčce, dle které [právnická osoba] na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 3 577 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 860 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 4 160 Kč v 60 týdenních splátkách po 594 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 14 000 Kč a on se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši ve výši 4 127 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 513 Kč, který byl ověřen výplatními páskami. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce 2018 měsíčně 4 000 Kč, a v roce 2019 – 7 673 Kč měsíčně, z nichž částka 2 673 Kč ve druhém případě představovala splátku úvěru. Dle druhé zákaznické karty činil čistý příjem žalovaného v roce 2019 částku 14 979 Kč měsíčně. Žalovaný splatil na půjčku poskytnutou [datum] celkem 18 288 Kč a na druhou půjčku 5 450 Kč. Dopisem ze dne 30. 1. 2022 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou z 15. 11. 2022 byl vyzván k uhrazení dluhu do 30. 11. 2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka a to ve výši 20 000 Kč a 14 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Z důkazů vyplynulo, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznických karet, avšak z těchto nevyplývá ověřování měsíčních výdajů. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalovaného a spokojil se s jeho tvrzením, před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. 9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne [datum] žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 18 288 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 1 712 Kč. Dle smlouvy ze dne [datum] obdržel žalovaný částku 14 000 Kč a dosud vrátil částku 5 450 Kč, je proto povinen žalobkyni zaplatit 8 550 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 15. 11. 2022 ve lhůtě do 30. 11. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a IV.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 75 % a neúspěšná v rozsahu 25 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % celkových nákladů. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, což po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 800 Kč činí celkem 2 252 Kč 50 % nákladů tedy činí 1 126 Kč.