8 C 187/2023-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 22. 12. 2022 do zaplacení a v kapitalizované výši 1 494,02 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 12 387,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 469,31 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržel finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, a naopak se zavázal splatit tuto jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 774,85 Kč ve 12-ti měsíčních splátkách po 2 399,53 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na 28. 2. 2022. Žalovaný zaplatil pouze částku 5,81 Kč a pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena. Poskytovatel úvěru posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr pouze dle informací zjištěných z výplatních pásků žalovaného. Žalovanou částku kromě nesplacené jistiny představuje smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně od 1. 3. 2022 do 22. 4. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], potvrzením o platbě ze dne [datum], výplatními páskami žalovaného za měsíce září a říjen 2020, prosinec 2020 a leden 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2023 a výzvou před podáním žaloby ze dne 11. 4. 2023 včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 10 774,85 Kč v pravidelných 12-ti měsíčních splátkách po 2 400 Kč. Svůj závazek žalovaný nesplnil, zaplatil pouze 5,81 Kč a úvěrující postoupil tuto pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 20. 4. 2023 dopisem ze dne 11. 4. 2023. Z předložených výplatních lístků bylo zjištěno, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného v době od září 2020 do ledna 2021 činil okolo 23 000 Kč. 4. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 17 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy pouze ověřením jeho příjmů, avšak nezjišťoval ani neověřoval jeho výdaje. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, vrátil pouze 5,81 Kč, proto je povinen vrátit žalobkyni 16 994,19 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 21. 4. 2023, po uplynutí lhůty k úhradě uvedené v předžalobní upomínce a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 16 994,19 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 16 994,19 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku a ve zbývající části žalobu zamítnul jako nedůvodnou (výrok II.). 10. Protože úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídal jeho neúspěchu ve věci, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.