8 C 256/2023-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 25 290 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 6 480,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 670,07 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,64 % ročně z částky 19 670,07 Kč od 24. 3. 2023 a v kapitalizované výši 15 319,18 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 23 960 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 5 585,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 363,16 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 17 363,16 Kč od 24. 3. 2023 a v kapitalizované výši 11 879,61 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, se sídlem v Praze, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 4 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 8 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 14 560 Kč a dluží částku 25 290 Kč, která sestává z dlužné jistiny 19 670,07 Kč a úhrad za služby 5 619,93 Kč. Dne , datum, byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 4 080 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 12 480 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 582 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 20. 1. 2020. Žalovaný uhradil pouze částku 21 650 Kč a dluží částku 23 960 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 17 363,16 Kč a úhrad za služby 6 596,84 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 23. 3. 2023. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 25. 7. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a , datum, , zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 19. 4. 2023, výzvou k úhradě z 10. 7. 2023 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, a , datum, dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle které , právnická osoba, na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 4 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 8 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 24 000 Kč a on se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 4 080 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši ve výši 12 480 Kč v 78 týdenních splátkách po 582 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2018 zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši od 12 500 do 13 700 Kč, který byl ověřen výplatními páskami. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce 2018 měsíčně 7 800 Kč respektive 9 800 Kč, z čehož výdaje na bydlení činily 1 000 až 2 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč a zbývajícími výdaji byly splátky úvěrů. Žalovaný splatil na půjčku poskytnutou 23. 7. 2018 celkem 21 650 Kč a na druhou půjčku 14 560 Kč. Dopisem ze dne 19. 4. 2023 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou z 10. 7. 2023 byl vyzván k uhrazení dluhu do 25. 7. 2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka, a to ve výši 24 000 Kč a 22 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Z důkazů vyplynulo, že její právní předchůdce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznických karet, avšak z těchto nevyplývá ověřování měsíčních výdajů. Právní předchůdce žalobkyně tím, že neověřoval měsíční výdaje žalovaného a spokojil se s jeho tvrzením, před uzavřením obou smluv nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné.9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne , datum, žalovanému jistinu ve výši 24 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 21 650 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 350 Kč. Dle smlouvy ze dne , datum, obdržel žalovaný částku 22 000 Kč a dosud vrátil částku 14 560 Kč, je proto povinen žalobkyni zaplatit 7 440 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 10. 7. 2023 ve lhůtě do 25. 7. 2023, proto se dostal do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně od 26. 7. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I. a III.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a IV.).10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly v souvislosti s řízením žádné náklady, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Protože nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, je žalovaná povinna uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 495 Kč.