8 C 26/2023-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 671,42 Kč, úroku v kapitalizované výši 13 263,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 671,42 Kč od 7.6.2022 do zaplacení a za dobu do 6.6.2022 v kapitalizované výši 423,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 316,40. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku ve výši 18 894 Kč. Celkovou částku 40 894 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25.1.2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 12 500 Kč a dluží částku 28 934,99Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 15 671,42 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány v žádosti o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil,, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standardní informace a předpisu splátek, žádostí o úvěr ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k úhradě ze dne 3.10.2022 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatky v celkové výši 18 894 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2020 zaměstnancem a jeho příjem činil 14 433 Kč měsíčně, což bylo ověřováno výplatními paskami. Celkové měsíční výdaje měly činit v roce 2020 celkem 5 720 Kč, z čehož výdaje na bydlení, které nebyly ničím ověřeny činily 1 000 Kč, splátky půjček 860 Kč a zbývajících 3 860 Kč byly výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Tyto další výdaje nebyly ověřovány ničím. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a výzvou ze dne 3.10.2022 byl vyzván k úhradě dluhu do 14.10.2022. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 22 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho příjmy a výdaje, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr. Dle této listiny byly ověřovány pouze jeho příjmy. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o zápůjčce uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 12 500 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 7 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 14.10.2022, proto se dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 15.10.2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a na soudním poplatku bylo uhrazeno pouze 800 Kč, byla žalobkyně vyzvána k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč.