8 C 271/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 6. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč do 24 měsíců dle splátkového kalendáře. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl využit statistický model ke zjišťování jeho kreditního skóre, kdy mělo být ověřováno, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele umožňují úvěr splácet. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho příjmová a výdejová stránka. Přezkoumávány jeho klientské informace. Účastníci dále ujednali poplatek ve výši 99 Kč za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a byl sjednán úrok pevnou částkou 980 Kč za druhou až osmou splátku. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas a uhradil pouze 7 990 Kč. V důsledku výzev k úhradě dluhu mu vznikla povinnost zaplatit poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 460 Kč. V důsledku nesplacení úvěru byla žalovanému účtována smluvní pokuta v rozsahu 500 Kč za prodlení s úhradou aktuálně splatné částky, kdy žalovaný byl v prodlení se čtyřmi splátkami a na úrocích dluží 3 920 Kč. Žalovaný na zesplatněný dluh neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], výzvy před zesplatněním včetně podacího archu, výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu, předžalobní výzvy ze dne 12. 5. 2022 včetně podacího archu, potvrzením o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] (karta klienta) a výpisu čerpání splátek a úhrad byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o poplatek ve výši 660 Kč a úrok ve výši 980 Kč v rámci druhé až osmé splátky a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1962 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze lustrací z veřejně dostupných databází a vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného dle jeho informací o příjmech, výdajích, zdroji příjmu a splátkách jiných úvěrů. Dopisem ze dne 12. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle svého tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází, ze kterých zjistila, že splácí na své úvěry měsíčně 9 048 Kč. Neověřovala si jeho příjmy a výdaje a vycházela pouze z tvrzení žalovaného o těchto příjmech, výdajích na bydlení a životního minima. Z tohoto tvrzení je patrno, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru, nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 7 990 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 12 010 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 12. 5. 2022, dle něhož byl povinen dluh uhradit do 30 dnů od sepsání výzvy a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 11. 6. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 12. 6. 2022 do zaplacení. Za dobu do 14. 7. 2022 činí tento úrok v kapitalizované výši 127,59 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože procesní úspěch každého z účastníků odpovídá v podstatě jeho neúspěchu, rozhodl soud dle § 146 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.