8 C 277/2023-41 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 348,72 Kč, úroku ve výši 9,5 % ročně z částky 18 998,72 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 1 643,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 998,72 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 420,63 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit navýšený o sjednaný úrok ve výši 9,5 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 657 Kč počínaje 15. 5. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 1 410,17 Kč a dluží částku 21 348,72 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 18 998,72 Kč a dlužné částky poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně dle informací z bankovních i nebankovních registrů a dalších registrů a databází a komplexně vyhodnotila finanční situaci žalovaného konfrontováním doložených skutečností žalovaným a dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , výpisu z účtu žalobkyně za období od 25. 3. do 26. 4. 2022, výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 8. 3. 2023, předžalobní upomínky ze dne 22. 5. 2023 a příloh ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. , spisová značka, , zejména návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení úvěru reg. č. , hodnota, a přehledu kreditních pohybů na účtu žalovaného od 1. 10. 2021 do 10. 3. 2022 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 9,50 % ročně, v 36 měsíčních splátkách po 657 Kč do 15. 3. 2025. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2021 zaměstnancem a jeho příjem činil v průměru okolo 18 000 Kč čistého měsíčně, což bylo ověřováno výpisy z bankovního účtu žalovaného za říjen 2021 až březen 2022. Další tvrzené příjmy z podnikatelské činnosti a zejména výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec a žalobkyně se spokojila s čestným prohlášením žalovaného, dle něhož výdaje činily celkem měsíčně 8 500 Kč, z čehož za bydlení měl žalovaný vynaložit 2 500 Kč při bydlení u rodičů, přičemž jeho adresa bydliště byla adresou , adresa, . Žalovaný na dluh zaplatil celkem 1 410,17 Kč. Předžalobní upomínkou byla ze dne 22. 5. 2023 byl vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle svého tvrzení i předložených listin žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to nahlížením do přístupných registrů a dotazem na finanční poměry a z informací poskytnutých žalovaným ověřila pouze příjmy ze závislé činnosti. Další tvrzené příjmy a veškeré výdaje (vyjma splátek úvěrů poskytnutých žalobkyní) neověřovala ničím a vycházela pouze z čestného prohlášení žalovaného a kreditních (nikoliv debetních) pohybů na jeho účtu vedeného žalobkyní. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 1 410,17 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 18 589,83 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 22. 5. 2023, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 25. 5. 2023 a sedmidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 1. 6. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 2. 6. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 74 %. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon v sazbě 1 980 Kč, jeden paušál 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení SOP 854 Kč činí celkem 5 064,80 Kč. 74 % těchto nákladů představuje částku 3 748 Kč.