8 C 280/2023-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 906 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2022 do zaplacení z částky 15 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr, navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 701 Kč vrátit do 27. 7. 2022. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází EUCB a CRIF, dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil 4 050 Kč a zbytek dluhu včetně smluvní pokuty za dobu od 12. 10. 2022 do 1. 3. 2023 v celkové výši 2 115 Kč neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , výzvy k úhradě ze dne 9. 2. 2023 včetně podacího lístku, výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2022 a výpisu z registru EUCB ze dne 13. 7. 2022, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu do 27. 7. 2022 navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 701 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z jeho účtu, vedeného u , právnická osoba, za dobu do 28. 6. 2022, z něhož je patrno, že jeho příjmy přestavovaly v jednotlivých měsících nejspíše odměna od , Anonymizováno, ve výši okolo 30 000 Kč a pak zejména zápůjčky a spotřebitelské úvěry od různých obchodních společností (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ). Dle výpisu z registru platebních informace je patrno, že žalovaný měl ke dni 13.7.2022 jeden neuhrazený úvěr. Žalovaný uhradil na dluh 4 050 Kč. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do sedmi dnů od doručení výzvy.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a z výpisu z účtu žalovaného za dobu do 30. 6. 2022, tedy neověřoval příjmy a výdaje žalovaného jinak, než pouze porovnáním příchozích a odchozích úhrad z jednoho bankovního účtu žalovaného. Z toho je patrno, že před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 4 050 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 10 950 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 9. 2. 2023, který by byl doručen při řádném chodu doručování nejpozději 12. 2. 2023 tedy lhůta 7 dnů uplynula 19. 2. 2023 a žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 20. 2. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a neúspěšná byla v rozsahu 39 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 22 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 800 Kč činí celkem 2 252 Kč. 22 % těchto nákladů činí 495 Kč.