8 C 318/2023-37 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 777,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,69 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 677,16 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 393,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 777,16 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 71 639,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 535,98 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 69 422,77 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 410,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 639,77 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení. Nakonec se domáhala zaplacení částky 81 204,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 402,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 78 252,17 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 727,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 204,17 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 25,33 % ročně, v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 538 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na 7. 2. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 538 Kč a dluží částku 11 777 Kč, která se sestává z dlužné jistiny 9 677,16 Kč a nákladů na vymáhání a smluvních pokut ve výši 2 100 Kč. Dne , datum, byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému částku 70 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 25,48 % ročně, v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 131 Kč, přičemž první byla stanovena na 2. 2. 2023. Žalovaný uhradil pouze částku 2 131 Kč a dluží částku 71 639,77 Kč, která se sestává z dlužné jistiny ve výši 69 422,77 Kč a poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut ve výši 2 217 Kč. Dne , datum, byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 26,15 % ročně, v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 603 Kč, přičemž první byla stanovena na 24. 1. 2023. Žalovaný uhradil pouze částku 5 206 Kč a dluží částku 81 204,17 Kč, která se sestává z dlužné jistiny ve výši 78 252 Kč a poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut ve výši 2 952 Kč. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 7. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne , datum, , , datum, a , datum, , potvrzením o provedení pověření bonity klienta, výzvou k úhradě ze dne 29. 6. 2023 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, , , datum, a , datum, tři smlouvy o úvěru, dle které žalobkyně na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 26,15 % ročně v 60měsíční splátkách po 2 603 Kč, počínaje 24. 1. 2023. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 70 000 Kč a on se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 25,48 % ročně v 60měsíčních splátkách po 2 131 Kč počínaje 2. 2. 2023. Na základě třetí smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a on se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši ve výši 25,33 % v 24měsíční splátkách po 538 Kč počínaje 7. 2. 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Žalovaný před uzavřením první smlouvy deklaroval příjem z podnikatelské činnosti ve výši 35 000 Kč měsíčně a výdaje 20 000 Kč, před uzavřením druhé smlouvy deklaroval příjem 55 000 Kč měsíčně a výdaje 20 000 Kč a před uzavřením třetí smlouvy deklaroval příjem 56 000 Kč měsíčně a výdaje 21 000 Kč. Žalobkyně tento tvrzený příjem ani výdaje ničím neověřovala. Žalovaný splatil na úvěr poskytnutý , datum, celkem 5 206 Kč, na druhý úvěr 2 131 Kč a na třetí úvěr 538 Kč. Předžalobní výzvou z 29. 6. 2023 byl vyzván k uhrazení dluhu do 6. 7. 2023.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku bylo žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta třikrát peněžní částka, a to ve výši 80 000 Kč, 70 000 Kč a 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Z důkazů vyplynulo, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, dotazem na jeho majetkové poměry, které však nijak neověřovala a spokojila se s tvrzením žalovaného o měsíčních příjmech z podnikatelské činnosti, aniž by jí zarazila během deseti dnů (doba mezi uzavřením prvých dvou smluv) se jeho měsíční příjmy z podnikání měly zvýšit o 20 000 Kč. Žalobkyně tím, že neověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného a spokojila se s jeho tvrzením, před uzavřením obou smluv nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto jsou podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona obě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné.9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, při zohlednění jejího dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne , datum, žalovanému jistinu ve výši 80 000 Kč, žalovaný dosud vrátil částku 5 206 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 74 794 Kč. Dle smlouvy ze dne , datum, obdržel žalovaný částku 70 000 Kč a dosud vrátil částku 2 131 Kč, je proto povinen žalobkyni zaplatit 67 869 Kč. Dle smlouvy ze dne , datum, obdržel částku 10 000 Kč, vrátil 538 Kč a je proto povinen žalobkyni vrátit 9 462 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 6. 2023 ve lhůtě do 6. 7. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením výše uvedených částek následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od 7. 7. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I., III. a V.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II., IV. a VI.).