8 C 336/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 142 045,10 Kč, úroku ve výši 8,5% ročně z částky 142 045,10 Kč od 23.8.2022 do zaplacení, úroku v kapitalizované výši 2 750 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 142 045,10 Kč od 23.8.2022 do zaplacení a za dobu do 22.8.2022 v kapitalizované výši 3 801,66 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku 14,9 % v pravidelných měsíčních splátkách po 2 451 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a protože byl v prodlení s více než dvěma splátkami, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný dne 1.1.2022. K tomuto dni dlužil žalovaný částku 142 045,10Kč na jistině dluhu a příslušenství ve formě úroků a úroků z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným s kontrolou v interních a externích databázích a srovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], žádosti o úvěr ze dne [datum], oznámení o okamžité splatnosti z 1.1.2022, výpisu z úvěrového účtu žalovaného za dobu od 1.11.2019 do 31.12.2021, přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob pro rok 2018 a výzvy k úhradě ze dne 24.8.2022 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 14,9% ročně v pravidelných 120- měsíčních splátkách po 2 451 Kč s tím, že první splátka je splatná do 20.12.2019. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána porovnáním jeho příjmu s odhadovanými výdaji a kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích. V žádosti o úvěr deklaroval žalovaný příjem ve výši 16 909 Kč, k čemuž doložil přiznání k dani z příjmu za rok 2018. Z toho však vyplývá, že jeho základ daně činil 162 326 Kč, tedy měsíčně rozdíl mezi příjmy a výdaji 13 527 Kč. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány ničím. Dle předloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaný do zesplatnění úvěru k 1.1.2022 uhradil celkem 62 137,68 Kč. Výzvou ze dne 24.8.2022, odeslanou tentýž den, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do pěti dnů od odeslání výzvy. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 150 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to porovnáním jeho příjmů, které ověřil daňovým přiznáním pro rok 2018 s odhadovanými výdaji dle historických dat ČSÚ. Žalobkyně tedy při tomto ověřování vycházela pouze z výsledků podnikání žalovaného z doby téměř rok před podáním žádosti o úvěr a výdaje žalobce, krom nahlédnutí do příslušných registrů, nezkoumala a neověřovala vůbec. Z toho je patrno, že před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany (případně jejich právní nástupci) musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu, při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 62 137,68 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 87 862,32Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky do 29.8.2022, proto se dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 30.8.2022 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně, byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. ve výši 20% (60-40). Tyto náklady tvoří odměnu advokáta za tři úkony po 6 820 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč po navýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 5 682 Kč. Při celkových nákladech 31 527,60 Kč to činí 6 305,52 Kč