8 C 41/2023-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 909 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. 7. 2022 do zaplacení z částky 12 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní za použití prostředků na dálku smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr, navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 649 Kč vrátit do 13. 7. 2022. Před poskytnutím úvěru byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází EUCB a CRIF, dále žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalované a nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho a dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Po podání žaloby žalovaná uhradila dne 26.1.2023 částku 450 Kč. Žalobkyně proto vzala v této části žalobu zpět a proto soud dle § 96 o.s.ř. řízení zastavil v tomto rozsahu. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že dle smlouvy uzavřené s žalobkyní převzala částku 12 000 Kč. Na tuto jistinu uhradila celkem 1 650 Kč ve třech splátkách. Namítala, že sjednaný úrok ve výši 4 649 Kč je nepřiměřeně vysoký a proto je nutno smlouvu považovat za neplatnou. Žádala o stanovení splátek ve výši 500 Kč měsíčně k úhradě dlužné jistiny. Žádost odůvodnila tím, že má příjem ve výši 19 000 Kč měsíčně, manžel je starobním důchodcem a po úhradě hypotečních splátek a nákladů na bydlení není schopna zaplatit jistinu ve lhůtě tří dnů. 3. Z listin předložených žalobkyní, žádosti o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti [číslo] výzvy k úhradě ze dne 14.9.2022 včetně podacího lístku, výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za dobu od 8.2.2022 do 8.4.2022 a potvrzení o platbě ze dne 26.1.2023, 6.4.2023 a 9.5.2023 a shodných tvrzení účastníků byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu do 13.7.2022 navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 649 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z jejího účtu, vedeného u [obec] [anonymizováno] za dobu od 8.2. do 8.4.2022, z něhož je patrno, že její příjmy v tomto období byly nižší než výdaje, a kladný zůstatek na účtu zajišťovaly pouze zápůjčky v celkové výši 32 500 Kč od třech poskytovatelů. Na konci uvedeného období činil zůstatek na účtu 6 034,86 Kč, v minulém období byl zůstatek mínusový. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne 14.9.2022. Žalovaná uhradila na úvěr 450 Kč dne 26.1.2023, 500 Kč dne 9.5.2023 a 700 Kč dne 6.4.2023. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a z výpisu z jejího účtu za měsíc únor a duben 2022, tedy neověřoval její tvrzené příjmy a zejména výdaje žalované. Z výpisu z účtu žalované je navíc patrno, že její debetní obraty v prvním období převyšovaly obraty kreditní a ve druhém období se tak nestalo o částku 6 034 Kč pouze proto, že žalovaná čerpala zápůjčky od třech věřitelů ve výši přesahující 30 000 Kč. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná ve třech splátkách (450 Kč, 700 Kč a 500 Kč) uhradila 1 650 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 10 350 Kč. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 14.9.2022, který jí byl doručován téhož dne elektronickou poštou s lhůtou k plnění do 7 dnů. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky ve výši 12 000 Kč následujícího dne po uplynutí lhůty a tento dluh se snižoval s ohledem na uhrazené splátky. Proto dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky 12 000 Kč ve výši 15 % ročně od 22.9.2022 do 26.3.2023, z částky 11 550 Kč od 27.3.2023 do 6.4.2023 a z částky 10 350 Kč od 10.5.2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější a neúspěšná byla v rozsahu 40 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 20 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), jeden úkon v poloviční sazbě 150 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, jeden úkon v sazbě 1 820 Kč, jeden paušál za 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 800 Kč činí celkem 4 635,70 Kč 20 % těchto nákladů činí 927,14 Kč.