10 C 175/2023-65 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 12.6.2023, domáhala po manželovi stanovení výživného od zahájení řízení ve výši 15 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že manželství uzavřela s žalovaným dne 17.7.2021, od listopadu 2022 začal manžel pracovat v Německu a od května 2023 přestal přispívat na její výživu, přitom jejich manželství bylo do té doby souladné. Navrhovatelka má příjem ze zaměstnání a pobírá invalidní důchod, z důvodu insolvence však činí její čistý měsíční příjem 22 000 Kč – 23 000 Kč, z čehož platí nájem a SIPO, vlastní jen standartní vybavení bytu a jiný majetek nemá. Žalovaný má příjem ze zaměstnání v SRN a kromě toho má mít ještě další příjem a tudíž by měl přispívat na její výživu částkou 15 000 Kč.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, s tím, že pracovní smlouva předložená žalobkyní je neplatná a v SRN pracuje pouze za minimální mzdu, ze které hradí bydlení a další své potřeby. Navíc jejich manželství bylo rozsudkem ze dne 8.2.2024 u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, rozvedeno, kdy již v listopadu 2022 se s manželkou dohodli na ukončení jejich vztahu i na rozdělení majetku a od té doby žili odděleně.3. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. z. , spisová značka, bylo zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne 17.7.2021 bylo rozsudkem z 8.2.2024, který nabyl právní moci dne 13.3.2024, rozvedeno. Ke dni podání návrhu soudu (12.6.2023) byli oba účastníci v insolvenci a žalobkyně měla příjem ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč – 23 000 Kč měsíčně a pobírala invalidní důchod ve výši 6 259 Kč, což bylo zjištěno z oznámení ČSSZ z 26.5.2023 a z pracovní smlouvy žalobkyně a výplatních pásek Oblastního spolku Českého červeného kříže , adresa, . Z pracovní smlouvy žalovaného ze 17.11.2022 se společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena se zkušební dobou do 16.5.2023.4. Na základě těchto zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že účastníci byli od 17.7.2021 do 13.3.2024 manželé, avšak od listopadu 2022 spolu jako manželé nežijí, když žalovaný začal pracovat v Německu a od května 2023 nepřispívá žalobkyni žádnou částkou. Žalobkyně má příjem ze zaměstnání cca 22 000 Kč, příjem žalovaného nebyl zjištěn.5. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.6. Podle § 697 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.7. Soud posoudil žalobu v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žalobkyně ve vztahu ke svým tvrzením, na základě kterých by mělo být žalobkyni přiznáno výživné manželky před i po rozvodu, neunesla břemeno důkazní. Žalobkyně nepředložila důkazy k prokázání příjmů žalovaného v době od 12.6.2023 dosud, přičemž soud byl při prvním jednání připraven poučit a vyzvat žalobkyni nejen k označení důkazů k výdělkovým a majetkovým poměrům žalovaného pro dobu do rozvodu, ale rovněž vyzvat a poučit žalobkyni o doplnění tvrzení ve vztahu k nároku i pro dobu po rozvodu. Žalobkyně se však k jednání nedostavila, a tudíž nese odpovědnost za procesní neúspěch v daném řízení ve formě zamítnutí žaloby. Jedná se o řízení sporné, kdy povinnost tvrdit a prokázat svá tvrzení je na straně účastníků, nikoliv soudu. Vzhledem k výše uvedenému byla tedy žaloba žalobkyně zamítnuta.8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy vzhledem k plnému úspěchu žalovaného v řízení by měl tento právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením, žalovanému však dle obsahu spisu žádné takové náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.