114 C 24/2023-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 13.12.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 063 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které byly předloženy žalobkyní, a to smlouvy o úvěru, dodatkem ke smlouvě, technickým popisem uzavření smlouvy, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověření v registrech, dokladem k posouzení úvěruschopnosti, splátkovým kalendářem, kartou klienta, výzvou k úhradě, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 19.3.2023 uzavřena smlouva o úvěru, č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že úvěr byl poskytnut žalovanému 20.3.2023 a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 42měsíčních splátkách po 1 675 Kč, dohromady měl zaplatit 70 350 Kč. První splátka byla splatná v dubnu 2023. Žalovaný celkem uhradil jednu splátku a to 13.4.2023 ve výši 1 700 Kč, s dalšími splátkami se ocitl v prodlení, proto došlo k zesplatnění 19.7.2023. Předžalobní výzva ze dne 3.11.2023 je výzvou základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel z úvěrové smlouvy, z níž je dovozována aktivní a pasivní legitimace účastníků, z této smlouvy je zřejmé, že žalobkyně jako úvěrující společnost se žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se ho zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 675 Kč. Z oznámení o zesplatnění je zřejmé, že k zesplatnění došlo 19.7.2023, vzájemná práva a povinnosti účastníků vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19.3.2023, ať už rozsah splátek nebo sjednaná úroková sazba. Z formuláře hodnocení klienta i karty klienta je zřejmé, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopnosti, zkoumala jeho příjmy a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Předžalobní výzva je výzvou základním, skutkovým a právním rozborem věci.5. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyni a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy finančními a majetkovými poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V dané věci posouzení úvěruschopnosti neshledal soud za dostačující, neboť podle soudu se úvěrující společnost nikoliv dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Úvěrující společnost v řízení prokázala, že se zabývala úvěruschopnosti, toto však nepovažuje soud za dostačující, neboť úvěrující společnost se omezila pouze na zjištění příjmu za dva měsíce, jak vyplývá z výpisu z účtu a z dokladu o potvrzení výše příjmu, žádným způsobem neověřovala jeho výdaje, spoléhala na informace, které jí úvěrující sám poskytl. Toto ověřování finančních a majetkových poměrů nepovažuje zdejší soud za dostačující a smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. s ohledem na stávající judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky, se dle závěru soudu jedná o absolutní neplanost smlouvy. Podle soudu v projednávaném případě, byť žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, z důvodů shora uvedených proto soud žalobě nevyhověl v celém rozsahu. Nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Pokud žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný celkem uhradil 1 700 Kč, zbývá k úhradě jistiny celkem 23 300 Kč, v této části soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 23 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od doručení předžalobní výzvy, tj. od 6.11.2023 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně to, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodu shora uvedených pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti soud žalobě ve zbytku nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.9. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěch shledal soud v rozsahu 66 % a procesní neúspěch ve výši 34 %, proto výrokem III. rozhodnuto, že má žalobkyně právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 32 %. Účelně vynaložené náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 754 Kč, dále odměnu právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci s ohledem na formulářový typ žaloby po 500 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, jeden úkon po 500 Kč, celkem za převzetí, sepis žaloby a předžalobní výzvu 1 500 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, celkem 300 Kč a dále účast u jednání podle tarifní hodnoty 35 063 Kč, jeden úkon po 2 540 Kč, tedy odměnu právního zastoupení za účast u jednání a jeden režijní paušál po 300 Kč + jízdné z , adresa, a zpět, celkem ujeto 46 km osobním motorovým vozidlem Škoda, Superb, RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě 6,3l na 100 km, vyhláškové ceny motorové nafty 38,70 Kč/l, a opotřebení 5,6 Kč/km k jednání dne 10.7.2024 ve výši 370 Kč náhradu za ztrátu času ve výši 200 Kč + DPH ve výši 1 094,10, dohromady při 100 % úspěšnosti 8 058,10 Kč, s ohledem na přiznaný rozsah účelně vynaložených nákladů, tedy 32 % všech nákladů se jedná o částku ve výši 2 578,56 Kč, tyto náklady řízení dle výroku III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.