12 C 190/2024-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 511 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr vrátit v 60 týdenních splátkách po 1 121 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána schopnost žalovaného splácet, a to především z informací poskytnutých žalovaným, kdy právní předchůdkyně měla tyto informace ověřit na základě předložených dokumentů předložených žalovaným. Žalovaný dosud uhradila žalobkyni částku 46 700 Kč a zbývající dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní včetně přílohy, zákaznické karty ze dne 26. 1. 2019, smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, tabulky umoření dluhu a předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku.4. Na základě těchto listin učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v týdenních splátkách dle splátkového kalendáře. Dále se se žalovaný zavázal uhradit poplatek 27 211 Kč představující kapitalizovaný úrok za zapůjčené peníze, odměnu za zpracování a související administrativu, úrok a poplatek za vedení účtu. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které ji sám žalovaný poskytl, a tyto zaznamenala v zákaznické kartě, kdy měla mít k dispozici i listiny k ověření těchto údajů. Na výzvu soudu tyto žalobkyně však nepředložila. Žalovaný neuhradil zbývající část dluhu ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 87 ZoSÚ věty druhé soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, tato zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy soudu k tomuto nedoložila ani přes výzvu jediný doklad. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.11. S ohledem na tento závěr soud konstatuje, že žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, a to jako plnění bez právního důvodu. Za této situace vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení v totožné výši. Žalovaný však žalobkyni zaplatil částku 46 700 Kč a z tohoto pohledu je zjevné, že to není žalovaný, který se bezdůvodně na něčí úkor obohatil, ale právě sama žalobkyně. Vzhledem k této skutečnosti soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalovaný, kterému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.13. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 20 511 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 821 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5% z žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 204,55 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).