12 C 203/2024-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky , datum, elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Úroky měly být hrazeny žalovaným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 191 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru a to ke dni 21. 1. 2024. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni celý dluh, kdy uhradil pouze 46 719 Kč, a to ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě dokumentů, které ji žalovaný předložil a dále lustrací ve veřejných databázích2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovaným, (doložena výplatní páska za měsíc srpen 2022 a výpisy z účtu za červenec až září 2022) a nahlédnutím do veřejných registrů, kdy došla k závěru, že měsíčně činí příjem žalovaného činí 45 843 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, kdy nemá mít žalovaný žádné další závazky či výdaje. Dne 13. 10. 2022 žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva č. , hodnota, s autorizační doložkou včetně předsmluvních informací), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 120 000 Kč, kdy částka ve výši 31 520 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, částka ve výši 68 980 Kč měla být vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného, za účelem úplné úhrady předchozího závazku vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Částka ve výši 19 500 Kč pak byla započtena na náklady poskytovatele úvěru v souladu s bodem 4.8 smlouvy o úvěru. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného, který byl ověřen verifikační platbou, částku 31 520 Kč. (verifikační platba s datem zaúčtování 13. 10. 2022, detail pohybu-bezhotovostní platba VS , var. symbol, , se zprávou pro příjemce: , Anonymizováno, doplatek úvěru). Z listiny detail pohybu - bezhotovostní platba převodem uvnitř banky ze dne 10. 1.2023 bylo prokázáno, že byl zadán příkaz k úhradě částky 68 980 Kč z účtu č. , č. účtu, na účet č. , hodnota, – název protiúčtu , právnická osoba, . se zprávou pro příjemce: , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr do 15. 10. 2028. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán (upomínka ze dne 5. 9. 2023, 20. 8. 2023) Naposledy byl pak o úhradu dluhu upomenut před podáním žaloby a současně byl informován o zesplatnění celého dluhu. (Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru s možností řešení, ze dne 21. 1. 2024 včetně pod. lístku) Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 82 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle ust. § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, tato zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že vycházel z informací poskytnutých žalovaným a tyto ověřila z výpisu z účtu žalovaného a jeho výplatní pásky. Žalobkyní zjištěné skutečnosti však z přeloženými listinami nekorespondují, a tyto nedostatky nebyly žalobkyní odstraněny ani přes výzvu soudu. Předně není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozuje výši výdajů na bydlení žalovaného v částce pouze 3 000 Kč měsíčně, kdy žádné další výdaje žalovaného nejsou ani tvrzeny natož prokázány. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že jeho výdaje se prakticky rovnají jeho příjmům, kdy v jednom případě je konečný zůstatek na účtu i v záporné hodnotě. Žalobce dále při hodnocení úvěruschopnosti nezohlednil, že žalovaný je zavázán k úhradě nesplaceného závazku z úvěru, který mu sám poskytl dne , datum, a který žalovaný tímto úvěrem uhradil najednou, je tedy otázka, zda dodržoval předepsaný splátkový kalendář. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. O tomto závěru nepřímo svědčí i skutečnost, že žalovaný nebyl schopen uhradit byť jedinou splátku. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. K neplatnosti smlouvy soud dospěl i z toho důvodu, že žalobkyně při uzavírání smlouvy užila nekalou obchodní praktiku, kdy část poskytnutého úvěru ve výši 68 980 Kč nezaslala žalovanému na jeho účet, ale částku užila na úhradu předchozího závazu s žalovaným další částku, kterou prezentuje jako součást poskytnutého úvěru ve výši 19 500 Kč pak rovněž žalovanému zaslána nebyla, kdy tuto částku žalobkyně rovnou započetla na úhradu svých nákladů.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.12. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 500 Kč, kdy mu 31 520 Kč zaslala na bankovní účet a částku 68 980 Kč za něj plnila na úhradu předchozího závazku. Žalovaný dosud uhradil 46 781 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 53 781 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení tak nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí