12 C 32/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. tohoto rozsudku Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 239 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou pravidelných měsíčních splátek do prodlení, kdy dlužná částka nebyla uhrazena ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné, o čemž žalovaného informovala dopisem. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně hodnocením dlouhodobých kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta a dále lustrací z dostupných databází.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem či vyjádřením dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru (předsmluvní informace a náležité vysvětlení). Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomoci výpisu z jeho účtu, který v té době vedla (výpis z běžného účtu - všechny transakce). Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalovaného byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru. Zároveň běžný účet žalovaného zachycoval dostatečný počet platebních transakcí, aby jej bylo možno pokládat za věrný obraz drtivé většiny příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalované (CBCB informace (Informace z Credit Bureau), výpisy z běžného účtu, výpis z aplikace CRIF, žádost o poskytnutí úvěru, komentář k posouzení úvěruschopnosti). Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 239 000 Kč. (výpis z úvěrového účtu, žádost o poskytnutí úvěru, smlouva o úvěru, Sazebník , Anonymizováno, , Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry). Žalovaný postupně přestala úvěr splácet. Žalobkyně jej před zesplatněním úvěru upomínala k řádnému splácení. Protože žalovaný nezačal splácet ani po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 12. 2022, poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 3. 10. 2022, opakovaná výzva k zaplacení dluhu, výzva k zaplacení dluhu včetně dodejek) Žalovaný nakonec žalobkyni v souladu se smlouvou zůstala dlužen jistinu 115 994,11 Kč, poplatky ve výši 2 606 Kč společně s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla komplexní informace o všech charakteristikách úvěru. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného za pomocí výpisu z jeho účtu, který v té době vedla. Úvěrový limit schválila na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného, současně vycházela z informací získaných z veřejných registrů a poskytnutých ji žalovaným. Vnitřním systémem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že u žalovaného byla dána dostatečná platební kapacita pro splátku úvěru. Běžný účet žalovaného zachycoval dostatečný počet platebních transakcí, aby jej bylo možno pokládat za věrný obraz většiny příjmů a výdajů žalovaného, kdy lze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že pro posouzení solventnosti žalované měla k tomuto běžnému účtu přístup, a proto tedy byla schopna úvěruschopnost žalovaného na tomto podkladě posoudit, kdy z předloženého výpisu z účtu lze zjistit výši příjmu žalovaného. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v databázích CBCB a CRIF a nalezené dluhy zahrnula do podrobné analýzy platební kapacity žalovaného. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 239 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 283 Kč. Žalovaný tento svůj závazek nehradil řádně a včas a uhradil žalobkyni dosud toliko 123 005,89 Kč. V souladu se svými obchodními podmínkami tedy žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání poslední výzvy k úhradě před podáním žaloby.6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále „z. s. ú.,“ ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále „o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Zavázala se žalovanému přenechat a následně i přenechala k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. a povinnost předat mu povinné předsmluvní informace (§ § 94, 95 z. s. ú.). Prokázala poskytnutí úvěru (§ 2395 o. z.) i splatnost jednotlivých částek. Před zesplatněním úvěru dala žalobkyně žalovanému prostor, aby začal řádně splácet (§ 124 z. s. ú.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v mezích zákonného limitu (§ 122 odst. 1 písm. b), odst. 4 z. s. ú.). Právo sjednat též povinnost nahradit náklady uplatnění pohledávky pak plyne z § 122 odst. 1 písm. a) z. s. ú. Žalovaný se tedy narozdíl od žalobkyně ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 15 % ročně do budoucna (§ 1968, § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Proto výrokem I. žalobě plně vyhověl.7. Výrok II. odpovídá ustanovením § 137 odst. 1, odst. 2, odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínky a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku 4 745 Kč a z náhrad podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále „a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby soud stanovil z tarifní hodnoty 118 600,11 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. a. t. částkou 5 860 Kč za celkem 3 úkony právní služby. Paušální náhradu hotových výdajů pak soud určil podle § 13 odst. 4 a. t. jako 3 x 300 Kč. Jelikož je žalobkyně plátcem DPH připočítal soud k nákladům též 21% DPH. Celková náhrada za odměnu právního zástupce tedy činí 22 360,8 Kč včetně DPH. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení soud zaokrouhlil na celé koruny.8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.