13 C 130/2024-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částek 36 450 Kč a 13 286 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 16. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit, spolu s úrokem (7 400 Kč), odměnou za administrativní činnost (7 400 Kč) a poplatkem za hotovostní inkaso (14 800 Kč). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 110 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 10. 5. 2021. Žalovaný dluh řádně nehradil, když na tento zaplatil celkem 30 150 Kč. Žalovaný dále uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit, spolu s úrokem (3 400 Kč), odměnou za administrativní činnost (4 000 Kč) a poplatkem za hotovostní inkaso (11 400 Kč). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 6. 4. 2021. Žalovaný dluh řádně nehradil, když na tento zaplatil celkem 25 514 Kč. Pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, který v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem ve výši 20 152 Kč měsíčně v roce 2019, resp. 18 300 Kč měsíčně v roce 2020. Tato informace byla ověřena na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2 808 Kč (resp. 2 215 Kč), osobní výdaje 10 500 Kč (resp. 7 000 Kč) a splátky jiných dluhů 2 160 (resp. 2 182 Kč). Tyto údaje byly ověřeny fakturou za energie a služby, jako i sdělením žalovaného. Žalovaným poskytnuté údaje byly následně vyhodnoceny pomocí skóringového modelu, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 24. 9. 2019 a 16. 3. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva č. , hodnota, a smlouva č. , hodnota, ), na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční částky 20 000 Kč a 37 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr splatit v 60 týdenních splátkách v případě smlouvy č. , hodnota, , resp. v 80 týdenních splátkách v případě smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil podle žalobních tvrzení celkem 30 150 Kč na smlouvu č. , hodnota, a 25 514 Kč na smlouvu č. , hodnota, . Dopisem ze dne 23. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 1. 6. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, včetně seznamu pohledávek). Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z dvou karet zákazníka, které žalovaný vyplnil jako součást žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl v rozhodné době ženatý, byl zaměstnaný na HPP, bydlel v nájmu a měl dvě (resp. v případě pozdější žádosti jedno) nezaopatřené děti. Žalovaný dále uvedl, že má čistý příjem 20 152 Kč (resp. 18 300 Kč) a celkové měsíční výdaje 15 468 Kč (resp. 11 397 Kč). Z výplatního lístku žalovaného za nezjištěný měsíc (příslušná část lístku je nečitelná) vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 26 330 Kč, přičemž skutečně vyplacena mu byla částka 20 152 Kč. Další listiny, kterými byla ověřována úvěruschopnost žalovaného žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv usnesením ze dne 2. 2. 2024 soud žalobkyni uložil tyto listiny předložit.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to zejména pokud jde o posouzení skutečných pravidelných výdajů žalovaného. Z předložených žádostí o úvěr sice vyplývá, že žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně poskytnout kromě jiného i faktury za služby spojené s bydlením, ovšem žalobkyně, i přesto, že k tomu byla soudem vyzvána, tyto listiny nepředložila a jejich existenci tudíž neprokázala. Navíc žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala další pravidelné výdaje žalovaného (např. výdaje na výživu nezaopatřených dětí, osobní spotřebu apod.), například tím, že by si od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu (který žalovaný zjevně měl, protože z předloženého výplatního lístku vyplývá, že mu na něj byla vyplácena mzda). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětných úvěrových smluv, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z. K takové neplatnosti se přihlíží i bez návrhu, pokud je v ro