13 C 144/2024-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 53 414,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 1. 2023 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do 17. 1. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl celý úvěr věřitelem zesplatněn. Předmětem žalobního návrhu je nesplacená jistina úvěru ve výši 38 056,55 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění ve výši 12 981,99 Kč a smluvní pokuta ve výši 432,27 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022. Žalovaná svůj dluh nesplnila ani na základě zaslané předžalobní výzvy., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Dále sdělila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila původnímu věřiteli částku 5 688,45 Kč. Na žádost soudu o předložení listin, ze kterých bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně sdělila, že těmito listinami nedisponuje.3. Podáním ze dne 15. 4. 2024 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 1 943,45 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 1 943,45 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci samé, soud postupoval dle § 96 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok I).4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 17. 1. 2023 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostní převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 5 688,45 Kč (smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ). Téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně převedla částku 40 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena verifikační platnou, provedenou dne 16. 1. 2023 (2x výpis z účtu). Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila částku 5 688,45 Kč. Společnost , právnická osoba, úvěrovou pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023 vč. seznamu pohledávek), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byl vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě ze dne 19. 7. 2023 vč. podacího lístku).7. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věta první ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a úvěr poskytla pouze na základě (neověřených) informací o příjmech a výdajích, které uvedla samotná žalovaná. Žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv zjišťovala, natož ověřovala, skutečné příjmy a výdaje žalované. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalované a její schopnost splácet poskytnutý úvěr. Pouhá lustrace žalované v registrech dlužníků a dalších databázích není z hlediska posouzení úvěruschopnosti dostatečná, když se jedná o doplňkovou metodu, která nemůže sloužit jako jediný zdroj informací o skutečné majetkové situaci dlužníka. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč, přičemž žalovaná jí z této vrátila 5 688,45 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 34 311,55 Kč, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.14. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.15. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáha