13 C 25/2024-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částek 47 217,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 23. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, , právnická osoba, , smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které vydala právní předchůdkyně žalobkyně žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků (tj. s úvěrovým rámcem) do výše 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek, z nichž první byla splatná dne 17. 12. 2022. Minimální výše splátky měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně pak 500 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 26,28 % ročně. Žalovaná celkem z úvěru vyčerpala 40 453,46 Kč. Žalovaná porušila povinnost splácet úvěr řádně a včas, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradila žádnou splátku. Proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 31. 3. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023, a to s účinností ke dni 21. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Před podání žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dopisem ze dne 14. 8. 2023., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 23. 10. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru (smlouva o revolvingovém úveru c. , číslo, ), na jejímž základě byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně však 500 Kč. Žalovaná z úvěru vyčerpala celkem 40 453,46 Kč, přičemž na splátkách úvěru nezaplatila ničeho (platební historie). Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a tím úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2023 (odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 28. 2. 2023). Dopisem ze dne 27. 4. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 19. 4. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2023, odeslanou dne 16. 8. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu, a to ve lhůtě do 23. 8. 2023 (předžalobní výzva, podací arch). Z žádosti o úvěr ze dne 23. 10. 2022 vyplývá, že žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je invalidní důchodkyně s čistým příjmem 18 000 Kč měsíčně. Je vdaná, bydlí v nájmu, má 3 vyživovací povinnosti. Dále uvedla, že čistý příjem její domácnosti činí 40 000 Kč a její celkové měsíční náklady činí 6 500 Kč. Ačkoliv soud žalobkyni uložil předložit listiny, ze kterých bylo vycházeno při hodnocení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně žádné takové listiny nepředložila.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalované o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. V návaznosti na uvedený výklad, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z předložené žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně se při hodnocení úvěruschopnosti žalované spolehla výlučně na informace poskytnuté samotnou žalovanou, které žádným způsobem neověřovala a nezkoumala skutečné příjmy a výdaje žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.11. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 453,46 Kč, přičemž žalovaná jí z této nevrátila ničeho. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí jistiny úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.13. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na n