13 C 7/2024-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 111 005,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 9. 2022 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 117 000 Kč, které jí byly vyplaceny za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit v měsíčních splátkách po 5 061 Kč, vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 5. 2023. Jelikož dlužnou splátku žalovaná neuhradila ani po opětovných výzvách, žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Žalovaná částka 111 005,29 Kč představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě porovnání jejich příjmů a výdajů, způsobu plnění dosavadních dluhů a kontrolou ve veřejných rejstřících. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si žalobkyně ověřila z výpisu z účtu za poslední 3 měsíce a z dodatečného dokladu o příjmech. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 40 488 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 2. 9. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru [číslo] vč. příloh [číslo]), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 117 000 Kč, a to tak, že část úvěru byla vyplacena na účet žalované (29 851 Kč), část byla poukázaná na úhradu předchozích dluhů žalované (67 949 Kč) a část si žalobkyně započetla na úhradu nákladů souvisejících s uzavřením úvěrové smlouvy (19 200 Kč). V této souvislosti soud dospěl k závěru, že skutečná výše poskytnutého úvěru činila pouze 97 800 Kč, což je částka, která byla žalované (resp. ve prospěch žalované) fakticky vyplacena (2x potvrzení o platbě). K částce 19 200 Kč, kterou si žalobkyně započetla na náklady související s úvěrem, soud nepřihlížel, a to především s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy (viz níže), v důsledku které žalobkyni nárok na takové náklady nevznikl (ze stejného důvodu se soud podrobně nezabýval přiměřeností těchto nákladů). Žalovaná se zavázala věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 25,76 % ročně (v celkové výši 113 832 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 230 832 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 72 měsíčních splátkách po 5 061 Kč, které kromě splátek úvěru (3 206 Kč) zahrnovaly také platbu za doplňkovou službu PODPORA (1 855 Kč). Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, když se dostala do prodlení s úhradou splátky, splatné dne 15. 5. 2023, pročež byla žalobkyní dvakrát upomínána (upomínky ze dne 22. 5. 2023 a 5. 6. 2023 vč. podacích lístků). Jelikož dlužná částka nebyla ani poté zaplacena, žalobkyně dopisem ze dne 21. 10. 2023 úvěr zesplatnila, a to ke dni 3. 12. 2023 (dopis ze dne 21. 10. 2023 vč. podacího lístku). Z přílohy [číslo] k úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná při jejím uzavírání uvedla ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnána s příjmem ve výši 30 630 Kč měsíčně (není zřejmé, jestli se jedná o hrubou nebo čistou mzdu). Je svobodná a má jedno vyživované dítě. Dále uvedla, že měsíčně hradí náklady na bydlení (3 000 Kč), sázky (1 113 Kč) a má jednorázové závazky – mikroúvěry (252 Kč). její finanční zůstatek, z něhož bylo při posouzení úvěruschopnosti vycházeno, měl činit 19 456 Kč. Žalovaná k žádosti o úvěr doložila svou výplatní pásku, z níž vyplývá, že v měsíci květen 2022 byla žalované vyplacena čistá mzda 25 667 Kč. Z výpisů z účtu žalované za měsíce červen až srpen 2022 vyplývá, že v červnu 2022 činily příjmy žalované 69 675,54 Kč a výdaje 66 084,28 Kč, v červenci 2022 činily příjmy 33 122 Kč a výdaje 35 601,69 Kč, a v srpnu 2022 činily příjmy 39 527,70 Kč a výdaje 41 384,21 Kč [celé jméno žalované] zůstatky na účtu se ve všech měsících pohybovaly v řádech stovek, maximálně nižších tisíců, korun. Podle žalobních tvrzení, zaplatila žalovaná na své závazky z úvěrové smlouvy žalobkyni celkem 40 488 Kč, přičemž tato částka nebyla v řízení rozporována. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat. 10. S ohledem na uvedený výklad, soud dospěl k závěru, že v posuzované věci žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto směru soud poukazuje především na to, že žalobkyně sice tvrdila, že výši skutečných výdajů žalované ověřovala mimo jiné z předložených výpisů z účtu, ovšem pokud by žalobkyně tyto výpisy vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že skutečné výdaje žalované, jak jsou zachyceny v předložených výpisech, byly v každém z posuzovaných měsíců stejné nebo dokonce vyšší než její příjmy, přičemž ke konci každého měsíce žalované na účtu zůstával pouze minimální zůstatek, který neumožňoval úhradu sjednané splátky úvěru (natož aby jí zůstávala nějaké finanční rezerva). 11. Jelikož žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, musí si smluvní strany svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalované z neplatné smlouvy. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 97 800 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 40 488 Kč. Ve zbývající části jistiny, tedy co do částky 57 312 Kč, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána. 12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla. 13. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiz