14 C 13/2024-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 28.7.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 39 600 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, potvrzením o zaplacení úplaty, předžalobní výzvou a doklady o odeslání.4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, a žalovanou byla dne 18.1.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala dluh vrátit, a to ve výši jistiny 25 000 Kč a za poskytnutí finančních prostředků zaplatit úroky v kapitalizované výši 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 45 000 Kč měla žalovaná uhradit v týdenních splátkách po 760 Kč od 25.1.2021 se splatnosti 14.3.2022. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem zaplatila 6 000 Kč, naposledy uhradila 18.2.2021. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19.4.2023. Předžalobní výzva ze dne 10.7.2023 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy ze dne 13.7.2023 žalovaná doposud více než žalovanou částku ve výši 6 000 Kč neuhradila.5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku, zejména nezpochybňovala převzetí finančních prostředků ve výši 25 000 Kč.6. Žalobkyně se v průběhu řízení předloženými důkazy nepodařilo prokázat, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalované.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Povinností úvěrující společnosti je, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru, zabývat se finančními a majetkovými poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V případě nedostatku takového posouzení úvěruschopnosti se jedná o neplatné smlouvy. I přestože zákon o spotřebitelském úvěru nedostatek posouzení úvěruschopnosti nesankcionuje absolutní neplatností s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Soud proto nárok neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Přesto, že žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopnosti, nepředložila žádné právně relevantní důkazy k této skutečnosti. Ve věci absentují důkazy prokazující příjmy a výdaje žalované před uzavřením úvěrové smlouvy z 18.1.2021. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala tím, zda úvěrovaná je schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná převzala na základě úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, doposud zaplatila 6 000 Kč na splátkách, zbývá k úhradě jistiny 19 000 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovanou výrokem I. zavázal k zaplacení dlužné částky ve výši 19 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z částky 19 000 Kč od doručení předžalobní výzvy, resp. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy, tedy 14.7.2023 do zaplacení v požadované výši 11,75 % ročně to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z důvodů shora uvedených ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, v převážném rozsahu byla procesně neúspěšná, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladu řízení.