14 C 135/2024-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 11.1.2024 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 207,12 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně a právní zástupce žalobkyně omluvili. Žalovaný se nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků a právního zástupce žalobkyně.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 25.7.2022 uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit, dále uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 971,88 Kč a kapitalizované úroky ve výši 207,12 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.9.2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Na základě úvěrové smlouvy byly finanční prostředky žalovanému vypláceny 25.7.2022. Žalovaný ničeho nevrátil. Předžalobní výzva ze dne 4.10.2023, která byla odeslána následujícího dne 5.10.2023 a doručena 7.10.2023 byl žalovaný vyzván, aby uhradil žalovanou částku a byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Jedná se o výzvu se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V posuzovaném případě s ohledem na zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Soud dospěl k závěru, že úvěrující společnost se nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného. Nesplnil povinností vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Nikoliv řádně a dostačujícím způsobem nezkoumala úvěruschopnost, nezabývala se majetkovými a finančními poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, nezkoumala, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. S ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Jedná se dle závěru soudu o absolutní neplanost smlouvy a nárok posoudil soud z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo nepochybně prokázáno a žalovaným nespochybněno, že na základě úvěrové smlouvy, která byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena, byli žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil z titulu bezdůvodného obohacení, proto dluží žalobkyni 7 000 Kč, když aktivní legitimaci žalobkyně je dovozována z obou smluv o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení a výrokem I. žalovaného zavázal zaplacení dlužné částky ve výši 7 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 8.10.2023 ve výši 15 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu shora uvedených ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná. Její procesní úspěch se blíží k procesnímu úspěchu, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a odměnu právního zastoupení. S ohledem na formulářový typ žaloby se podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu jedná o 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu) + 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH, dohromady 1 489 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen dle výroku III. zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.