14 C 145/2023-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 2.5.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 888 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvu o úvěru, předpisem splátek, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání a žádostí o úvěr.4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právní předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 29.7.2019 smlouva o úvěru, nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl předpis splátek, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně, tedy úvěrující společnost , právnická osoba, ., vyplatila žalovanému v hotovosti po uzavření smlouvy prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit za to úroky ve výši 1 444 Kč a dále poplatek ve výši 7 350 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 394 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč měl žalovaný zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla splatná 29.9.2020. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, naposledy zaplatil 31.7.2020. Následně uplynutím lhůty k úhradě další splátky došlo k zesplatnění, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni s účinností k 25.11.2022, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7.12.2022. Předžalobní výzva ze dne 28.3.2023 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 29.3.2023, žalovaný ničeho dalšího nezaplatil než částku ve výši 7 000 Kč, jak vyplývá z transakční historie.5. Tato skutková zjištění soud učinil na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. V prvé řadě soud vycházel z úvěrové smlouvy, z níž jednoznačně vyplývají vzájemná práva a povinnosti obou účastníků, aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, transakční historií je prokazováno, v jakém rozsahu žalovaný splátky uhradil, tedy v částce 7 000 Kč. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, byla odeslána 29.3.2023 a k dispozici žalovaného se ocitla dle aktuální judikatury 31.3.2023. Dnem následujícím byl žalovaný v prodlení se zaplacením dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, souhlasil s projednáním věci dle své nepřítomnosti, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku, nezpochybňoval převzetí finančních prostředků ve výši 15 000 Kč, a to, že celkem na úvěr uhradil 7 000 Kč.6. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud nevyhověl žalobě v celém rozsahu a nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky ve výši 29 888 Kč s příslušenstvím, neboť nárok žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, posoudil nikoli z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným 29.7.2019, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Dle závěru soudu se právní předchůdce žalobkyně, tedy úvěrující společnost EC Financial Sevices, a. s. nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, nezkoumala jeho finanční a majetkové poměry dostatečně, a to v době před uzavřením smlouvy, tedy před 29.7.2019. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že úvěrující společnost spoléhala na informace ohledně příjmu a výdajů, které jí poskytl žalovaný, tyto informace zanesla do žádosti o úvěr, aniž by tyto informace podložila řádnými doklady, prokazujícími finanční a majetkové poměry, příjmy a výdaje žalovaného, tedy například výpisem z účtu nebo pracovní smlouvou, případně výplatním lístkem. V daném případě tedy pouze spoléhala na informace, které jí žalovaný poskytl, aniž by tyto dále ověřovala, respektive soudu nepředložila důkazy o tom, že informace, které žalovaný ohledně svých majetkových poměrů právnímu předchůdci žalobkyně poskytl, jsou pravdivé. Konečně, pokud by i tyto informace o příjmech a výdajích žalované byly pravdivé, soud by dospěl k závěru, že se úvěrující společnost nikoliv řádně a dostačujícím způsobem touto úvěruschopností zabývala, protože pokud by se touto úvěruschopností řádně ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. zabývala, dospěla by k závěru, že finanční a majetkové poměry žalovaného jsou natolik špatné, že neumožňují, aby dostál svým závazkům vyplývajícím ze smlouvy a byl schopen měsíčně hradit splátky ve výši 1 992 Kč. Podle žádosti o úvěr příjmy žalovaného v rozhodném období činily 15 241 Kč a výdaje 11 895 Kč, rozdíl mezi těmito částkami, tedy příjmy a výdaji, je cca 3 000 Kč, dle závěru soudu to nejsou dostatečné prostředky na to, aby žalovanému umožnily řádně hradit závazky vyplývající ze smlouvy, tedy splátky ve výši 1 992 Kč. Už z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že úvěrující společnost nesplnila své povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, nezabývala se úvěruschopnosti žalovaného řádně, a tak jak jí to ukládají příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky, která nedostatek posouzení úvěruschopnosti považuje za předpoklad absolutní neplatnosti smlouvy, posoudil nárok žalobkyně nikoli z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný doposud zaplatil 7 000 Kč, zbývá k úhradě jistiny 8 000 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 8 000 Kč spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení z částky 8 000 Kč, po doručení předžalobní výzvy ze dne 28.3.2023, tedy od 1.4.2023 do zaplacení v zákonné výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu shora uvedených ve zbytku žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, naopak žalovanému jako procesně úspěšnému účastníku řízení žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.