14 C 259/2023-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 29.11.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 39 664,01 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, transakční historii, smlouvou o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, transakční historii, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. EC financial Services, a. s. a žalovaným byla dne 23.12.2021 uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, úroky byly sjednány v kapitalizované výši 1 522 Kč, současně se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 14 700 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 154 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 5 400 Kč. Dohromady měl žalovaný zaplatit částku ve výši 54 254 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 23.2.2023. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, naposledy uhradil splátku ve výši 500 Kč dne 31.3.2022. Za celou dobu smluvního vztahu zaplatil celkem 7 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.8.2023. Předžalobní výzva ze dne 1.11.2023 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 2.11.2023 žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.6. V průběhu řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud má za to, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. S ohledem na nedostatek posouzení úvěruschopnosti žalovaného, posoudil soud nárok žalobkyně nikoli z titulu úvěrové smlouvy podle § 2395 občanského zákona, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona. Přestože žalobkyně tvrdila, že se právní předchůdce žalobkyně, tedy úvěrující společnost, řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopnosti žalovaného, ke svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Ve věci absentuji jakékoli doklady o tom, jaké byly skutečné finanční a majetkovými poměry žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 23.12.2021. Vzhledem k tomu má soud za to, že úvěrující společnost nepostupovala řádně a obezřetně ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který jí ukládá povinnost zabývat se před uzavřením úvěrové smlouvy finančními a majetkovými poměry úvěrovaného, tedy zkoumat, zda je úvěrovaný schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V tomto směru žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, o finančních a majetkových poměrech žalovaného nevěděla ničeho, pro tento nedostatek posouzení úvěruschopnosti a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky, nemohl soud posoudit nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy a přiznat žalobkyni právo na zaplacení žalované částky, nárok posoudil pouze z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že finanční prostředky právní předchůdce žalobkyně žalovanému skutečně poskytla na základě úvěrové smlouvy ve výši 30 000 Kč dne 23.12.2021 v hotovosti. Za situace, kdy žalovaný doposud z titulu úvěrové smlouvy zaplatil 7 700 Kč, zbývá k úhradě jistiny 22 300 Kč. V tomto směru soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalované zavázal k zaplacení této částky spolu s příslušenstvím představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu shora uvedených, vzhledem k tomu, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledává Ústavní soud v rozporu se základními zásadami, na nichž spočívá právní řád České republiky, soud výrokem II. ve zbytku žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěch se blíží procesnímu neúspěchu, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.