14 C 28/2024-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 29.11.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 21 245,66 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaná nedostavila, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků a právního zástupce žalobkyně.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, transakční historii, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, , a.s. a žalovanou byla dne 21.7.2021 uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součásti smlouvy byl předpis splátek. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 17 000 Kč. Úroky byly ujednány v kapitalizované výši 1 637 Kč. Žalovaná byla dále povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za plnění a služby související s poskytnutí úvěru ve výši 8 330 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 571 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek v celkové výši 3 060 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 31 598 Kč měla žalovaná uhradit ve 14měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Poslední splátku měla zaplatit dne 21.9.2022. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Poslední splátku uhradila 11.3.2022 ve výši 2 257 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 z účinnosti dne 7.8.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. Žalovaná doposud uhradila celkem 18 271 Kč.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně, soud žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla skutečně uzavřena úvěrová smlouva dne 21.7.2021 na jejímž základě úvěrující společnost žalované, tedy úvěrující poskytla finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná hradila závazky vyplývající ze smlouvy, celkem zaplatila 18 271 Kč. Okresní soud ve Frýdku-Místku dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je však absolutně neplatná pro rozpor se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti a rovněž s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost tedy právní předchůdce žalobkyně touto úvěruschopnosti zabývala. Tedy dle soudu úvěrující společnost nezkoumala, jaké jsou finanční a majetkové poměry žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, tedy to, zda je schopna hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Ve věci absentují jakékoliv doklady prokazující příjmy a výdaje žalované v rozhodné době. Soud tedy tento nárok posoudil nikoliv z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že soud nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně, neboť na základě úvěrové smlouvy žalovaná převzala finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, celkem na splátkách dle splátkového kalendáře uhradila 18 271 Kč. Podle soudu, tak žalovaná ničeho žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nedluží. Za této situace soud návrhu nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla procesně úspěšná a dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.