14 C 37/2024-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 19.10.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 874,62 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, výpisem, údaji o poskytovateli, dokladem o autorizaci ověření totožnosti, principy poskytování spotřebitelských úvěrů, doklady o ověření principů, přehledu bankovní transakcí, předžalobní výzvu a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 21.12.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. K čerpání finančních prostředků z úvěrové smlouvy došlo postupně, a to bezhotovostně na účet žalovaného, nejprve dne 21.12.2022 ve výši 7 500 Kč, stejného dne následně ve výši 10 300 Kč a 25.12.2022 ve výši 4 600 Kč. Dohromady žalovaný vyčerpal 22 400 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnuté finanční prostředky, tyto vrátit úvěrující společnosti a zaplatit za to poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 210 Kč, poplatek za odklad splátek ve výši 110 Kč, poplatek za službu presto ve výši 495 Kč a poplatek za informační systém ve výši 29 Kč. Splatnost pohledávky byla nastavena na 20.1.2023. Žalovaný ničeho nezaplatil, ocitl se v prodlení, na předžalobní výzvu ze dne 11.9.2023, která byla odeslána stejného data 11.9.2023, nereagoval, žalovanou částku neuhradil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku, zejména nezpochybňoval převzetí finančních prostředků ve výši 22 400 Kč.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, a nikoliv z titulu úvěrové smlouvy. Zdejší soud dospěl k závěru, že se úvěrující společnost nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dopadají na úvěrující společnost povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnosti zkoumat a zabývat se úvěruschopností úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Povinností úvěrující společnosti je, jak vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru, zabývat se finančními a majetkovými poměry úvěrovaného a zkoumat, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. S ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a zejména nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad práv, na kterých spočívá právní řád České republiky. Dospěl soud k závěru, že byť žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, v daném případě absentují důkazy, které by prokazovaly, že se touto úvěruschopností žalovaného vůbec úvěrující společnost, zabývala a zda se jí zabývala dostačujícím způsobem, soud proto nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, neboť smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal pro rozpor se zákonem podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb., tedy jako o nároky z bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 22 400 Kč, žalovaný ničeho nezaplatil, přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 22 400 Kč včetně zákonných úroků z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 14.9.2023 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl z důvodu shora uvedených a žalobu výrokem II. částečně zamítl.11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, soud ji tedy přiznal právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 12 076 Kč a dále odměnu právního zastoupení s ohledem na formulářový typ žaloby jeden úkon po 500 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu), 3 x 500 Kč, celkem 1 500 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH ve výši 378 Kč, dohromady činí náklady řízení 3 454 Kč, dle výroku III. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.