14 C 98/2023-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 17.4.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 063,25 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 30.7.2019 právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný tento nezaplatil, stejně jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 063,25 Kč. Na předžalobní výzvu nereagoval, žalobkyně se proto žalované částky domáhá touto žalobou ze dne 17.4.2023, když aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.1.2023.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvami o postoupení pohledávek, všeobecnými obchodními podmínkami, potvrzení o provedení platby, podacím lístkem, dodatkem ke smlouvě, formulářem pro standartní informace, další smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem o postupovaných pohledávek, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovaným byla dne 30.7.2019 uzavřena smlouva o úvěru ve znění jeho dodatku. Na základě této úvěrující smlouvy se úvěrující společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se ho zavázal vrátit se splatností do 10.3.2023. Finanční prostředky byly ze strany úvěrující společnosti vyplaceny 30.7.2019. Žalovaný ničeho nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.1.2023 byla předmětná pohledávka postoupena z úvěrující společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni, rovněž smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17.1.2023. Předžalobní výzvou, která je rovněž oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8.2.2023 byl žalovaný uvědomen o postoupení pohledávky a upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybnil věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, ani vyčíslenou pohledávku, zejména nezpochybňoval uzavření smlouvy o úvěru ze dne 30.7.2019 a převzetí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč.7. V průběhu řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat, že se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, respektive, že se právní předchůdce žalobkyně touto úvěruschopností zabývala.8. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla v převážném rozsahu podána k soudu důvodně, v řízení bylo nepochybně prokázáno, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 30.7.2019 právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které představovaly úvěr. Žalovaný i přes splatnost pohledávky do 10.3.2023 ničeho nezaplatil. Dluží tedy žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 20 000 Kč. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu úvěrové smlouvy, ale z důvodu nedostatku posouzení úvěruschopnosti z titulu bezdůvodného obohacení. Podle soudu totiž právní předchůdce žalobkyně v rozporu se zákonem č. 257/2016 Sb. nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Ve věci chybí základní skutková tvrzení o tom, jaká byla majetková a finanční situace žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 30.7.2019 a současně absentují jakékoliv důkazy prokazující finanční a majetkové poměry žalovaného, tedy to, zda byl schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. V průběhu řízení žalovaný nezpochybnil převzetí finančních prostředků, nezpochybňoval ani to, že by cokoli uhradil, soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení žalované částky ve výši 20 000 Kč představující jistinu, a to z důvodu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a podle § 2991 odst. 2 občanského zákona číslo 89/2012 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud shora uvedené žalobě nevyhověl a v části částky 1 063,25 Kč žalobu zamítl. Pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, soud proto i v této části žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonných úroku z prodlení od 11.3.2023 do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně.10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 054 Kč, 3 úkony právní pomoci s ohledem na formulářový typ žaloby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, celkem 900 Kč + 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH ve výši 252 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 2 506 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný dle výroku III. povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.