15 C 16/2024-48 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 15 581,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.1.2020 mezi společností , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, .,) se sídlem , adresa, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , Adresa zainteresované společnosti 0/0, , , adresa, , , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 3.5.2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15 581,20 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 3.9.2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách , internetová adresa, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 15 581,20 Kč a splatností dne 3.9.2023. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 15.10.2023. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 15 581,20 Kč nejpozději splatných dne 3.9.2023. Žalobce dokládá pouze poslední splatnou fakturu, z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Tyto faktury je žalobce případně schopen dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobce k prokázání skutečnosti, že žalovaný je majitelem účtu navrhuje, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného, tj. , právnická osoba, pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.2. Žalobce v příloze tohoto přípisu dokládá soudu výpis z účtu, dle kterého žalovaný čerpal úvěr následovně:dne 3. 5. 2023 částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .Žalobce rovněž dokládá soudu platební historii žalovaného od právního předchůdce žalobce, z níž je patrné, že před postoupením pohledávky neuhradil žalovaný ničeho. Dle platební historie byla žalobci postoupena pohledávka ve výši 15 581,20 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) dle čl. 8.1 standardních podmínek úvěrové smlouvy a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 4 831,20 Kč dle tabulky na listu č. 2 úvěrové smlouvy. Po postoupení pohledávky žalobci neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce mění žalobní tvrzení, když nesprávně bylo uvedeno: „Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .“ Správně je: „Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .“3. Žalovaný se k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 17.5.2024 nedostavil, k věci se nevyjádřil, soud jednal tedy v nepřítomnosti žalovaného jakož i v nepřítomnosti zástupce žalobce v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., věc projednal a rozhodl dle obsahu spisu.4. Soud proved dokazování listinami založenými žalobcem a to přehledem z č. listu 8 standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v ČR platnými ke dni 19.4.2023, úvěrovou smlouvou uzavřenou 3.5.2023, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.10.2023, výzvou před podáním žaloby ze dne 15.10.2023, platební informací o aktuální částce k úhradě k datu splatnosti z č. l. 23, soupisem postoupených pohledávek z č. listu 27, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a na základě těchto listin dospěl k závěru o skutkovém stavu shodně s žalobou a dle výše uvedeného učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný s původním věřitelem jako úvěrujícím uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobce doplnil svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, neuvedl však, zda se zabýval příjmy žadatele o úvěr, jeho výdaji a zda a z jakých podkladů příjmy a výdaje ověřoval a nepředložil žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Nebylo tedy prokázáno, že právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 3.5.2023 neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, o kterou se žalovaný obohatil, a proto jej soud zavázal