17 C 169/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 148 072,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., dne , datum, , smlouvu o úvěru na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 183 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala tento úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 466 Kč, tedy společně s úrokem a poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, a uhradila toliko 73 115,80 Kč, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opětovně vyzývaly k úhradě dluhu, naposledy pak výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaná však již ničeho dále neuhradila. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých jí žalovanou, odhadu z historických dat ČSÚ, bankovních a nebankovních registrů a potvrzení o výši příjmu žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což bylo žalované písemně oznámeno.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z informací poskytnutých žalovanou a z odhadu vytvořeného z historických dat ČSÚ (potvrzení o příjmu, žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru ze dne , datum, včetně VOP a ceníku, předsmluvní informace, záznam o poskytnutí informace před přistoupením ke skupinovému pojištění), na jejímž základě ji poskytl úvěr ve výši 183 000 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaná se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o úrok a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 466 Kč. Žalovaná svůj závazek nesplnila a nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradila toliko částku ve výši 73 115,80 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak přistoupil k zesplatnění zbytku dluhu (rozhodnutí o okamžitém zesplatnění ze dne , datum, ). Žalovaná byla opakovaně o úhradu dluhu upomínána (upomínka ze dne , datum, ), naposledy pak výzvou ze dne , datum, před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně podacího archu), žalovaná však ani přes tuto výzvu žalobkyni již neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto oznámila dopisem (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení ze dne , datum, včetně podacího archu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 183 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze z informací poskytnutých žalovanou a z historických dat ČSÚ. Žalobkyně doložila, že zjišťovala příjmovou stránku žalované, kdy předložila doklad o výši jejího příjmů vyplývající z výpisu z účtu, a to ve výši 11 500 Kč jako příjem ze starobního důchodu. K výdajové stránce žalované pak právní předchůdkyně žalobkyně toliko odkazuje na údaje uvedené žalovanou, kdy tato své náklady uvádí ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč. Žalobkyně následně výdaje žalované přepočetla dle svého modelu, nicméně reálné výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 183 0000 Kč a žalovaná ji vrátila pouze 73 115,80 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 109 884,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k jiné dohodě (rozhodnutí KS Ostrava č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny 109 884,20 Kč , tj. úspěch ve výši 57 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 83 400,96 Kč (38 187,91 Kč + 3 260,10 Kč + 5 434,23 Kč + 22 919,70 Kč + 13 599,02 Kč), tj. neúspěch 43 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 14 %.10. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 924 Kč a jednak částkou 21 180 Kč jako odměnou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 7 060 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak