17 C 193/2023-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 66 503 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 900 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splatit celý do 30 dnů bez nutnosti platit úrok či poplatky nebo splácet minimální měsíční splátky ve výši 3 % z dlužné částky plus úrok z úvěru, nejméně 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet, a to z informací poskytnutých ji žalovaným a doloženými výplatními páskami žalovaného za období duben a prosinec , rok, a výpisy z účtu žalovaného. Z výplatních pásek žalovaného vyplývá, že za duben , rok, měl žalovaný výplatu 19 440 Kč a za prosinec 22 792 Kč (výplatní pásky). Dále bylo z výpisu z účtu žalovaného zjištěno, že žalovaný sází na webu Tipsport.cz, Sazka, atd., právnímu předchůdci žalobkyně již splácí jiný úvěr, u své banky (, právnická osoba, .) využívá kontokorent a doložené výpisy z účtu jsou v mínusových číslech a konečný zůstatek je vždy nižší než počáteční zůstatek (výpisy z účtu). Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru, obchodní podmínky), na jejímž základě mu poskytl úvěr ve výši 23 900 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru, payout). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 30 dnů bez nutnosti platit úrok či poplatky nebo splácet minimální měsíční splátky ve výši 3 % z dlužné částky plus úrok z úvěru, nejméně 500 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil a nezaplatil ničeho. Dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána téhož dne. (podací lístek, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.4. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 23 900 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit nejpozději do 30 dnů bez nutnosti platit úrok či poplatky nebo splácet minimální měsíční splátky ve výši 3 % z dlužné částky plus úrok z úvěru, nejméně 500 Kč. Z této částky žalovaný dosud nevrátil nic. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného pouze na základě informací, které ji sám žalovaný poskytl a tyto informace, především výdaje nijak neověřoval. Žalovaný neuhradil zbývající část dluhu ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 23 900 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z., se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřoval výdaje žalovaného. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Navíc z doložených výpisů z účtu plyne, že žalovaný sází, splácí jiný úvěr, využívá kontokorent a jeho zůstatky na účtu jsou stále víc a víc v mínusu. Už pro tyto informace není možné zajisté úvěruschopnost žalovaného splněna. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.12. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 900 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 23 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k jiné dohodě (Rozsudek KS Ostrava č.j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). A to i v části týkající se zákonných úroků z prodlení, neboť konkrétně z odst. 16 rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). A jelikož byla splatnost nesplacené jistiny určena až tímto rozhodnutím, nemohl se žalovaný dostat do prodlení.13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se