17 C 220/2023-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 19 263,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a povinností žalované bylo poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky ve výši 10,99 %, poplatek za prostředkování ve výši 500 Kč, a to ve 29 splátkách po 1 004 Kč (vyjma poslední splátky). K posouzení úvěruschopnost žalobkyně uvedla, že nespoléhala pouze na tvrzení žalované, ale že si vše nezávisle ověřila dotazem na bankovní i nebankovní registry klientských informací, ISIR a SOLUS. V rámci tohoto procesu byly verifikovány příjmy i výdaje žadatele. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkami za měsíce srpen a září 2022, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 2 000 Kč. Dále svůj dluh neuhradila a nereagovala ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z jednání soudu se však řádně a včas omluvila. Nicméně soud mohl jednat i bez účasti žalované. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, a to nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází a dále vycházela z informací poskytnutých žalovanou. Dne [datum] žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o hotovostním úvěru [číslo] potvrzení o podpisu smlouvy), na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč (potvrzení o čerpání úvěru, výpis z účtu žalované číslo [bankovní účet]). Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to výpisem z účtu žalované číslo [bankovní účet], dále přehledem tvrzených příjmů a výdajů, UW dashboard, MW dashboard a CCB. Žalovaná svůj závazek nesplnila a zaplatila pouze část (splátkový kalendář úvěru, platba po zesplatnění ze dne [datum]). Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne [datum] (podací lístek, předžalobní výzva). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované žalobkyně poskytla peněžní částku 25 000 Kč ve formě úvěru. Soud dospěl ke skutkovému závěru ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že při uzavírání smlouvy o úvěru byly zjišťovány příjmy a výdaje, avšak nedostatečně. Žalovaná měla dosahovat čistého příjmu 22 655 Kč a další příjem domácnosti ve výši 1 000 Kč uvedla. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost. Tvrzené měsíční výdaje žalované měly činit za výdaje na bydlení 10 000 Kč, jen na úvěrech platila žalovaná 9 030 Kč, když uzavřela několik úvěrů v témže roce. Výdaje pouze za bydlení a splátky úvěrů činí celkem 19 030 Kč a po připočtení nové splátky 20 034 Kč. Soud za to, že částka něco málo přes 2 000 Kč nemůže jakkoli postačovat k úhradám za běžné životní náklady (jídlo, hygiena, oblečení, obuv, telefon, internet, doprava do zaměstnání, zájmy, včetně nákladů na bydlení – nájem, energie, atd.) pro žalovanou a její dítě. Navíc doložený výpis z účtu byl v mínusu. 5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 25 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházela z informací poskytnutých žalovanou, přičemž neověřovala příjmy a výdaje žalované. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Navíc i podle skutkového závěru nebyla úvěruschopnost žalované splněna ani na základě informací poskytnuté žalovanou. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná vrátila částku 11 532 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 13 468 Kč. Žalovaná byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne [datum], který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den, tj. [datum], a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula [datum]. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 15 747,97 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 13 468 Kč jistina, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 2 279,97 Kč), jež představuje 61 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 10 104,28 Kč (5 795,97 Kč jistina + 980,13 Kč + 2 126,32 + 131,08 Kč + 349,22 Kč + 721,56 Kč), což představuje 39 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 22 %. 12. Tyto celkové náklady řízení činí souhrnnou částku 9 794 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a částkou 8 794 Kč za