17 C 241/2023-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 40 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr vrátit nejpozději do , datum, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 496 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni toliko 42 503 Kč a zbývající dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V den konání ústního jednání však žalovaný telefonoval na soud, aby omluvil svou neúčast z akutních zdravotních důvodů. Dále uvedl, že žádá o odročení jednání na jiný termín, případně o splátkový kalendář, když je schopen platit částku 2 000 až 2 500 Kč měsíčně.3. Ještě před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět v části 38 403 Kč, neboť jak uvedla již v žalobě, žádá po žalovaném pouze zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 2 497 Kč. Což je rozdíl mezi částkou, kterou žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně (45 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný již uhradil (42 503 Kč). Proto soud řízení v části o zaplacení částky 38 403 Kč zastavil (výrok II.).4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobkyně neanalyzoval před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet nebo o tom nejsou alespoň žádné informace dodané žalobkyní, a to ani dodatečně na výzvu soudu či u ústního jednání. Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce (smlouva č. , tel. číslo, ), na jejímž základě mu poskytl úvěr ve výši 45 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr, smlouva o zápůjčce, přehled plateb). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do , datum, (smlouva o zápůjčce). Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil toliko částku 42 503 Kč. Dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Předžalobní upomínka ze dne , datum, byla žalovanému taktéž zaslána (podací lístek, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závažné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.5. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní, učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit nejpozději do , datum, . Z této částky žalovaný dosud vrátil částku 42 503 Kč. Není jasné, zda vůbec před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Pokud ano, má soud na základě důkazů za to, že byly příjmy a výdaje žalovaného zkoumány nedostatečně. Žalovaný měl dosahovat čistého příjmu 15 609 Kč. Tvrzené měsíční výdaje žalovaného měly činit za výdaje na živobytí 3 000 Kč. Splátka byla stanovena v částce 3 496 Kč. Nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí, když výdaje a ani příjmy nejsou žádným způsobem doloženy. Žalovaný neuhradil zbývající část dluhu ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.6. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 45 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. o.z., se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 věta první, ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně ani netvrdí, jakým způsobem byla úvěruschopnost u právního předchůdce žalobkyně zkoumána, neboť jak sama v žalobě píše, žádá pouze po žalovaném vrácení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ.13. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný vrátil toliko 42 503 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 497 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k jiné dohodě (Rozsudek KS Ostrava č.j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.). A to i v části týkající se zákonných úroků z prodlení, neboť konkrétně z odst. 16 rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). A jelikož byla splatnost nesplacené jistiny určena až tímto rozhodnutím, nemohl se žalovaný dostat do prodlení.14. Nad to soud uvádí, že vzhledem k tomu, že žalovaný žádal soud o splátkový kalendář maximálně do výše 2 500 Kč a soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit jednorázově pouze částku 2 497 Kč, jedná se o vyhovění žádosti žalovaného. Proto soud nepovažoval za důležité jednání odročovat.15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud aniž by kapitalizoval příslušenství zjistil, že měl v řízení úspěch žalovaný. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, proto